Životní příběh jednoho z nejoriginálnějších českých umělců 20. století inspiroval tvůrce brněnského studia České televize k natočení polohraného dokumentu. Nazvali ho podle samotného hlavního hrdiny: Josef Váchal. ČT art ho v premiéře uvede 4. prosince ve 22:10.
Josef Váchal, od jehož úmrtí letos uplynulo 50 let, byl mimořádně nadaným umělcem. Ovlivněný expresionismem a dalšími směry se už za první republiky pokoušel o vlastní, stylově nevyhraněný umělecký směr. Jeho vrcholnými grafickými díly jsou knihy, které sám napsal, vytvořil jejich ilustrační doprovod a jen v několika exemplářích vytiskl i svázal. Nejznámější z nich je rozměrná kniha Šumava umírající a romantická nebo zfilmovaný Krvavý román.
Polohraný dokumentární film představuje Váchala v jeho komplexnosti i neuchopitelnosti jako umělce, mystika a ironika. Odhaluje šíři a hloubku jeho svébytného výtvarného a literárního díla, kterým se vždy vymykal dobovým uměleckým směrům a záměrně se vyhýbal diktátu politické poptávky.
„Váchal je pro mě především ztělesněním obdivuhodného nadhledu a humoru, který jde hodně přes čáru, ale zároveň není nikdy nemístně vulgární nebo samoúčelný. Snad se nám podaří co nejvíc z jeho svérázné poetiky do filmu dostat,“ popisuje svůj autorský záměr režisér Vít Zapletal.
Hraná část filmu je zasazená do východočeských Studeňan 60. let 20. století, kde Váchal trávil poslední roky svého života. „Tyto pasáže kombinujeme s dokumentárními sekvencemi složenými z výpovědí odborníků, sběratelů, galeristů a váchalologů,“ říká dramaturgyně Lenka Marešová.
„Nabízíme i unikátní svědectví několika pamětníků, kteří se s Josefem Váchalem za jeho života setkali. Ve snímku je i široká paleta dobových fotografií, které zachycují jednotlivé etapy Váchalova života od dětství v Písku, uměleckého života v Praze na začátku 20. století, službu v rakousko-uherské armádě během první světové války až po stáří ve Studeňanech,“ dodává Marešová.
Snímek zavede diváky také do Portmonea – Muzea Josefa Váchala v Litomyšli. Komunistický režim neměl pro Váchalovo umění pochopení, nechal ho dožít ve vlhké komůrce traktorové stanice, která vznikla ve znárodněném domě jeho družky a umělkyně Anny Mackové.
Zlom nastal po roce 1966, kdy Váchal získal veřejné uznání díky výstavě v Národním muzeu v Praze. Přestože se bránil jakémukoliv propojení s tehdejším režimem, byl pět dní před smrtí vyznamenaný titulem zasloužilého umělce.
Z Váchala se po jeho smrti stal fenomén, který vedl k založení knižního nakladatelství, vzniku několika recesistických spolků, vydání četných životopisných i odborných publikací, několika filmovým adaptacím jeho díla i divadelním hrám.