ESA – 8. díl – Nejvzdálenější přistání od Země

Nemá cenu komukoli představovat Saturn, mnohými považovaný za nejkrásnější planetu Sluneční soustavy. Tento plynný obr je se svými prstenci kolosálním objektem, nad jehož fotografiemi lidstvo žasne celá desetiletí. Ačkoli je planeta samotná nesmírně zajímavá, mnohem zajímavější mohou být některé z jejich měsíců. Těch je doposud známo více než šedesát, z nichž je 24 původních, kdežto ty ostatní jsou zachycenými planetkami. Některé měsíce jsou opravdu pozoruhodné. Druhý největší měsíc Saturnu, Rhea, je možná obklopen vlastním trojitým prstencem. Enceladus je nejmenším geologicky aktivním tělesem Sluneční soustavy. Zpod jeho povrchu tryskají do okolí gejzíry vodního ledu a páry. Spolu s Jupiterovou Europou je nejžhavějším kandidátem na nalezení mimozemského života. Několik dalších měsíců obíhá uvnitř Saturnových prstenců a způsobují tak velmi složité a zajímavé gravitační interakce. Přesto všechno vědce nejvíce udivuje jiný měsíc. Titan je největším Saturnovým souputníkem a zároveň druhým největším měsícem celé Sluneční soustavy. Je dokonce větší než planeta Merkur. Jako jediný měsíc má hustou atmosféru a dokonce i ekvivalent vodního koloběhu na Zemi – v tomto případě se však jedná o metan. Titan je zkrátka nesmírně zajímavým tělesem, a kdyby neobíhal Saturn, ale Slunce, byl by více než právoplatnou planetou. A právě k Titanu se vydala evropská sonda Huygens, kterou, spolu s její mateřskou sodnou Cassini, osobně považuji za nejambicióznější meziplanetární misi, jaká byla doposud uskutečněna.