Skončily, je to tak. Už se nepíšou. Už nečekáš na pošťačku jestli. Jestli dnes nějakou obálku přinese. List od milé.
Růžové psaníčko / znamená randíčko / ty moje zlatíčko / já mám tě rád… Tak nějak byl ten starý šlágr z doby černobílých filmů, že?
Vydírání na základě milostných dopisů je v řadě detektivek.
Pomocí dopisů se psaly i celé romány.
Bylo to tak v našem světě zařízené. Napsali jste na papír dopis, dali do obálky, napsali adresu, přilípli známku, kterou jste předem koupili a olízli, a pak jste to všechno hodili do kovové bedničky, která se jmenovala schránka, bývala modrá a později oranžová. Měla takovou škvíru, kterou se dal prostrčit i tlustší dopis, ale ruka ne. A lidé od pošty tyhle schránky vybírali a….
A já tuhle myšlenku na milostné dopisy už nějakou dobu nosil v hlavě. Že skončily a nikdo neví a nezjistí, který byl ten poslední . (Leda by ještě dnes někdo nějaké psal – možné to je).
Jistě, že na začátku jich všech byla láska, jinak by se přece nikdo neobtěžoval. A tak já s touhle nostalgickou myšlenkou nějaký čas chodil a jak se mi často stává, ptal jsem se sebe sama – budeš o tom psát, hochu, nebo z toho uděláš obraz? Takhle to mám. Když totiž myšlenka nabere na síle, neumím se jí jinak zbavit.
Potom přišel základní nápad, měl jsem z něj radost a od něho to šlo už všechno jakoby samo. A teď budu pokračovat jako komiks.
Z vlastních i vyprošených milostných dopisů jsem si udělal ruční tlustý papír. (Roztrháte, namočíte a rozcupujete, masu prostřete na síto…)
Rám obrazu jsem zhotovil na soustruhu ze široké topolové fošny, když si (rám) odpočinul, asi deset dnů, srovnal jsem zkroucení na hoblovce. Na povrchu jsou ponechány stopy z katru (pily) a vykartáčoval jsem silonovým kartáčem, tónováno do starorůžova…
Na desku ze sololitu – mírně obarvenou rovněž do mírné růžové – jsem rozmístil prvky, které jsem hodlal použít a nalepil je.
Všechno kromě dřeva a vnitřních částí ručního papíru jsem překryl tenounkou vrstvou papírů a nalepil součásti. (Leckterý milostný dopis mohl být klíčem k srdci milované bytosti, jiný třeba brokenheartoval).
A potom jsem desku zasadil do rámu, jak vidíte. Jediný detail chybí, mezi brkem a dřevem srdce ještě nalepím šedesátihaléřovou známku s květinami, z bývalého Československa.
A nakonec zbývá ještě vyřešit otázku sdělnosti – jak dát vědět ten základní nápad, že totiž ty milostné dopisy byly surovinou pro „výrobu“ ručního papíru?
Napadá mě, že k obrazu připevním ještě průvodku, to byl pruh silnějšího papíru s dírkou s cvočkem, který se druhdy používal na poště k balíkům. Tak.
Prý jsou i návody jak psát milostné (i jiné) dopisy. Na vojně v nemocnici jsem milostné dopisy klukům psal – tedy koncepty. Oni si to pak přepisovali a dávali mi za to cigarety. Nekuřte, raději pohlaďte své milé a jestli je nemáte, tak dřevo.