…aneb Nový pohled na obávaného alosaura

Tým ze Stanfordu oprášil letitý design jednorázových chlórových baterií. Ty byly skvělé v hustotě ukládané energie, ale měly problém s agresivním chlórem. Jako průlomové řešení se ukázalo použití elektrod s uhlíkovými nanosférami. V jejich pórech se ukryje chlór, kde čeká na opětovné nabití baterie, aby se mohl stát součástí chloridu.

Zní to nevinně. Australský detektor gravitačních vln Bulk Acoustic Wave detekoval dvě události, jaké jsme ještě nikdy neviděli. Mohlo by jít o gravitační vlny na frekvencích kolem 5 MHz. Ve hře jsou kromě obyčejných poruch a nedopatření i fascinující věci, jako primordiální černé díry nebo temná hmota. Gravitační astronomie nabírá na obrátkách.

Termojaderné hlavice W88 pro rakety Trident II odpalované z ponorek slouží od roku 1989. Už byly doopravdy zralé na pořádnou modernizaci. Kromě jiného dostanou nový „mozek“, vylepšenou verzi systému Arming, Fuzing, and Firing (AF&F) Alteration 370. Hlavice s novým mozkem čekají důkladné testy.

Zdá se vám, že život musí být jen na planetách podobných Zemi? Tak to pořádně zapojte představivost. Slušně obyvatelné by mohly být i hyceánské planety, tedy planety pokryté oceánem a s atmosférou bohatou na vodík. V Mléčné dráze jsou zřejmě mnohem častější než planety jako Země. Podmínky vhodné pro život podobný našemu přitom panují i na hyceánských...

…aneb Mořští draci ze souvrství Hell Creek

Pandemie jsou běžnou součástí lidské historie. Velké devastující pandemie, jako je covid-19 nebo třeba španělská chřipka, se podle všeho objevují častěji, než jsme si mysleli. Je ostuda, že nás covid-19 nachytal do značné míry nepřipravené. Ale ještě mnohem větší hanba by bylo, kdyby nás stejně zaskočila příští pandemie, které se podle nového výzkumu...

Geologům a geofyzikům se sopky jeví v mnohem lepším světle. Podle nich hrají roli „geologického termostatu“.

Při galaktickém kanibalismu se může stát, že se supermasivní černé díry splývajících galaxií nespojí. Jestli mají simulace ROMULUS pravdu, tak se v galaxiích jako je Mléčná dráha během historie potuluje v průměru 12 spíše dost nenápadných supermasivních děr. Plíží se v galaktickém halu, tiché, neviděné, ale potkat byste je nechtěli.