160,679 článků

Čichám, čichám zločin

Policisté využívají citlivý psí čich k prokazování spojitosti osob, předmětů a míst s trestnými činy. Tato metoda ale není bez rizika a při chybném použití může vést k omylům s vážnými důsledky. Přijde revoluce v podobě objektivních analytických přístrojů? Zatím jim identifikace pachů jde jak psovi pastva. Zatím!

Detektivka ze Stínadel

Až do 18. století si soudce střihu Jindřicha Bobliga dokázal opatřit „nezvratné důkazy“ dle libosti. I 19. století patřilo „nezpochybnitelným důkazům“, jen se už nezískávaly rozžhavenými kleštěmi, ale pomocí „vědeckých metod“, často ovšem zmatečných, vycucaných z prstu samozvaných expertů. V téže době se už ale rodily i skutečné kriminalistické...

DNA: důkaz mocný, nikoli všemocný

Ze stopy na místě činu byl získán profil DNA, který byl následně ztotožněn v kriminalistické databázi. Znamená to usvědčení pachatele a konec případu? Ne nezbytně. Záleží na okolnostech zločinu: na jeho průběhu, na průběhu jeho vyšetřování a na závěrečné interpretaci soudem. Někdy je síla DNA důkazu astronomická, jindy jsou DNA důkazy slabé nebo nejsou...

Ke stromům se nepřivazuji

Složité ekosystémy horských lesů, biochemické cykly v půdách, ale také mokřady či permafrost jsou předmětem vědeckého zájmu Hany Šantrůčkové. Bioložka a ekoložka působí již 25 let na jihu Čech. Do středu zájmu politiků i médií se dostala, když se snažila prosadit odborné hledisko ve sporech o Šumavu, kůrovce a kácení.

Kognitivní zkreslení v kriminalistice

Jako kognitivní zkreslení se označují určité myšlenkové procesy, které si lidstvo vytvořilo v průběhu svého vývoje, a které nám dříve, v našem přirozeném prostředí, poskytovaly nějakou evoluční výhodu. Nyní ji už ale neposkytují a v řadě situací včetně kriminalistické praxe nás mohou vést k chybným rozhodnutím.

Miliony hvězd

Na fotografii zachycující oblast oblohy, která zabírá plochu tří měsíčních úplňků, bychom při značné dávce trpělivosti napočítali téměř tři miliony hvězd. Jde o data z astrometrické družice Gaia.

Myš v hlavě

Délka života lidského neuronu se odhaduje na 90–120 let. Přesto na Zemi prokazatelně žijí vyšší tvorové, kteří nás délkou života (a tudíž i životností neuronů) dalece převyšují – například želva sloní. Je stavba jejích nervových buněk natolik odlišná od té naší? Nebo se neurony „opotřebují“ méně než u savců?