Paleontologové, kteří s mravenčí pílí analyzují fosilní zbytky dávných organismů, si už zvykli na ledasjaká překvapení. Že však při zkoumání fosílního peří odhalí jeho barvu, nečekal nejspíš žádný z nich.

O tom, že ptáci jsou přímými potomky dinosaurů, dnes prakticky nepochybuje žádný z vědců. Tento pohled potvrzují jak důkazy genetiků, tak paleontologické nálezy. Dinosaurus nedávno nalezený v Číně napovídá vědcům, jak se vyvinulo ptačí křídlo.

Dějiny lidského osídlení jsou v bohaté krajině Číny předlouhé, táhnou se až k druhu Homo erectus. V centrální Číně nedávno archeologové objevili drobounkou figurku vyřezávanou z jeleního parohu, která je podle nich nejstarší památkou tohoto typu na celém čínském území.

Fantazie tvůrců filmu Jurský park přenesla diváky do situace, kdy došlo k „postavení“ dávno vyhynulých tvorů podle zachované DNA. Američtí paleogenetici se dnes pokoušejí o jednodušší a také mnohem bezpečnější zrekonstruování dávné minulosti života.

Užití nových metod dokáže někdy slušně zamíchat sumou starých poznatků. Nové datování fosilních pozůstatků pekingského člověka ukazuje, že tito dávní příslušníci druhu Homo erectus byli nejspíše prvními lidmi, kteří dokázali přežít v chladném podnebí.

Schopnost létat, kterou si většina hmyzích skupin osvojila již v dávných prvohorách, je klíčem k jejich obrovskému evolučnímu úspěchu. Jak se ale přihodilo, že hmyz poprvé vzlétl? Nedávno publikovaná studie amerických vědců nás k řešení této záhady opět o kousek přiblížila.

Homo neandrthalensis čili člověk neandrtálský, je vědcům známý již od roku 1829 (resp. od roku 1856). Jedná se o nejdéle a v podstatě také nejlépe známý druh dnes již vyhynulého hominida. V poslední době pokročila věda v poznání tohoto druhu mílovými kroky. Zdá se, že tento náš nejbližší příbuzný do našeho genetického profilu příliš nepřispěl.

Nálezy zkamenělého trusu, takzvané koprolity, nejsou pro paleontology nijak zvláštní raritou. Jejich rozboru se ale přesto věnují s obzvláštním zalíbením. Z trusu dávných zvířat lze totiž vyčíst informace, které by jim jinak zůstaly utajeny. Ve zbytcích trusu hyen však vědci nedávno objevil ještě více, než doufali.

Skládanka, kterou dávají dohromady svými nálezy paleontologové, nebude nikdy úplná. Jakýkoliv další kamínek, který by napomohl zpřesnit obrysy evoluční cesty, která nakonec doklopýtala až k dnešním organismům včetně lidí, je proto vždy vítanou novinkou. Švédský vědec nedávné době popsal starodávného předka čelistnatých obratlovců nalezeného v britském...