Po vysoké škole aspirantura, pak vojenská služba, návrat do ústavu na jaře 1987. Ale pak přišla turbulentní devadesátá léta. „V roce 1992 jsem se rozhodl, že budu konečně ,velkej kluk‘. Během tří měsíců jsem obhájil, oženil se a odjel do Ameriky. A tam jsem setrval skoro dvacet let,“ vypráví chemik Pavel Majer, který se nyní podílí – opět ve „svém“ Ústavu organické chemie a biochemie – na vývoji nadějného léku na rakovinu. Konec cesty je však zatím velmi nejistý, jak ukazuje náš rozhovor.
Jeden trhák, co zaplatí náklady
- Vesmír
- 4. 1 2021 (06:00)