Řešení po španělsku – věčný dluh, který zaplatí všechny země EU včetně nás

Ve sporech o to, jestli má Evropská unie řešit krizovou situaci v jižních státech nějakou formou společných dluhopisů, přišli Španělé s novým návrhem, o kterém se má ve čtvrtek diskutovat na nejvyšší úrovni. Jde o to, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Při bližším pohledu to ovšem vypadá, že vlk se nacpe k prasknutí a koza zůstane celá jenom z určitých úhlů pohledu. Návrh španělské vlády na společné zadlužení by se týkal také České republiky.

Podle Španělů by měla Evropská komise vydat společné věčné dluhopisy ve výši 1,5 bilionu eur čili nějakých 40 bilionů českých korun. Věčné v tomto případě znamená, že prostě nemají datum splatnosti a úroky z nich (kupony) se splácejí, well, věčně. (Také známo jako perpetuitní dluhopis.)

Není to úplně nový vynález, nejstarší dosud existující takový dluhopis má v držení univerzita Yale a pochází z roku 1648. A ano, původní holandští vydavatelé stále ještě platí a platí…

Jelikož vydavatelem by byla Evropská komise, podílely by se na dluhopisech a na placení úroků z nich všechny členské země, tedy včetně ČR, Polska, Dánska, Rumunska a dalších států, které si dosud zachovaly vlastní měnu. To je docela významný rozdíl proti eurobondům, aspoň pro nás.

Triků, kterými se vlk nacpe až k prasknutí, je v tomto návrhu hned několik:

- účast všech zemí EU, nejen členských zemí eurozóny – patrně jde hlavně o Švédsko a Dánsko, které jsou mezi neuživateli eura zdaleka nejbohatší,

- tím, že vydavatelem příslušných dluhopisů by byla Evropská komise, by měly její kreditní rating, tedy AAA, nejvyšší možný,

- úroky se mají platit z nově zavedených ekologických daní, což je od Španělů snaha zalichotit německým Zeleným, kteří jsou sice v opozici, ale už se těší na možnou účast ve spolkové vládě příští rok,

- vcelku viditelně se počítá s tím, že faktickou váhu dluhu bude pozvolna redukovat inflace a že jednoho dne ani bilion eur nebude, co dřív býval,

- tím, že by se na peníze nalepila cedulka „transfer“ nebo „grant“ místo „dluh“, by se zadlužení jižních států nezhoršilo (opticky!).

Naproti tomu o celosti kozy lze přeci jen pochybovat. Břímě placení úroků by zase z velké části doléhalo na státy jako Německo či Nizozemsko. Koza by zůstala celá jen v tom smyslu, že objem celého balíku dluhopisů má být konečný a daný dopředu, tj. že nebude narůstat bez hranic. Kromě toho by se nepoužilo strašidelné slovo eurobondy, takže je to úúúúplně něco jiného, nicht wahr, přátelé?

Myšlenka, že zaštítí-li cenné papíry vydané ku potřebě Španělů či Italů svým jménem Evropská komise, že tím nabydou na kvalitě a bonitě, mi zase trochu připomíná myšlenku, že dáme-li dohromady balíček špatných hypoték a dobrých hypoték, kvalita výsledku se bude řídit těmi dobrými. Tahle chytristika fungovala v USA pár let, načež došlo k těžkému kolapsu, zvanému Subprime mortgage crisis.

Kvalita balíčku není určena jen hezkým balicím papírem a elegantní stužkou. Vždycky záleží na tom, co je v něm. A v tomhle případě bych se obával k tomu obsahu přičichnout.

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.