Horace Walpole napsal v roce 1754 na perské motivy pohádku „Tři princové ze Serendipu“, která má významné důsledky pro to, jak dnes chápeme vědu. Pohádka vypráví o třech princích ze Srí Lanky (starý, v perštině i arabštině se objevující název ostrova je „Serendip“), kteří cestují a díky náhodě a důvtipu objevují věci, jež vůbec nečekali. Objevy v důsledku šťastné náhody pak Walpole v dopise z 28. ledna téhož roku nazývá serendipity. V současnosti se široce uznává, že mnoho zásadních objevů bylo tak či onak důsledkem šťastné náhody. Příběh disulfiramu (antabusu) je toho dobrou ilustrací.
Serendipity aneb Lekce z dějin antabusu
- Vesmír
- 16. 7 2018 (06:00)