V Célinově knize protkává emfatický proud citoslovcí nenapodobitelně křečovité záchvaty pečlivě vydýchnutých melodií, hlalolice není zřejmě dílem Cyrilovým a opakování motivů obrušuje ostrost veršů Jiřího Hájíčka.
V Célinově knize protkává emfatický proud citoslovcí nenapodobitelně křečovité záchvaty pečlivě vydýchnutých melodií, hlalolice není zřejmě dílem Cyrilovým a opakování motivů obrušuje ostrost veršů Jiřího Hájíčka.