Říjnové vydání časopisu New Scientist uveřejnilo výsledky amerických vědců, ze kterých vyplývá, že Venuše v minulosti nemusela být mrtvou planetou.
Dnešní Povrch Venuše je mimořádně suchý a tak horký, že při této teplotě (asi 500 °C) taje olovo. V minulosti ale podle vědců mohly být na povrchu Venuše oceány kapalné vody. A kde je voda, tam by mohl být i život. Za předpokladu, že v dávné minulosti vznikl na Venuši život, se nabízí otázka, zda nedošlo dokonce i k přenosu života z Venuše na Zemi pomocí meteoritu, který byl vymrštěn z Venušina povrchu po dopadu nějaké planetky.
Definitivně může být známá odpověď na tuto otázku až v budoucnosti po podrobném výzkumu planety pomocí robotických sond. Venuše, která je přibližně stejně velká jako Země má i další záhady, které se týkají především její atmosféry, která je složena především z oxidu uhličitého.
V asi šedesáti kilometrové výšce nad povrchem se nachází tzv. superrotační vrstva. Vanou v ní větry rychlostí až 400 km/h. Vědci netuší, co přesně stojí za tímto jevem, ale myslí si, že tato rychle rotující atmosférická vrstva stojí za tím, v čem se Venuše liší od ostatních planet - směr rotace Venuše je opačný od ostatních planet.
O možnosti života na Venuši se debatuje již delší dobu. V roce 2002 vědci z texaské univerzity v El Paso vyslovili teorii o možném životě nikoliv na Venušině povrchu, ale v jejích oblacích. Na základě dat ze sond Veněra, Pioneer Venus a Magellan poukázali na zvláštní charakteristiky složení vodních kapek v mracích, které lze vysvětlit možnou přítomností mikroorganizmů. Jednalo se především o současnou přítomnost sulfanu a oxidu siřičitého, dvou plynů, které navzájem reagují a nevyskytují se proto společně, pokud je nějaký jev nedoplňuje.
V asi osmdesáti kilometrové výšce se nacházejí další záhadná místa v atmosféře. V těchto místech dochází k pohlcování veškerého ultrafialového záření. Vysvětlení pro tuto záhadu zatím neexistuje. Teoreticky by se v těchto místech mohly vyskytovat mikroby, jejichž metabolismus je založen na zpracovávání kyselin pomocí ultrafialového záření. Definitivní odpověď snad dají budoucí kosmické sondy.
V současné době zkoumá planetu Venuši sonda Venus Express (odstartovala v roce 2005, 11.4.2006 dorazila na oběžnou dráhu Venuše, mezi první výsledky patří objev obřího dvojitého víru na jižním pólu planety). V roce 2010 má být vypuštěna japonská sonda PLANET-C. Tato sonda bude zkoumat Venuši asi dva roky a očekává se od ní, že díky mimořádně protáhlé dráze (největší přiblížení 300 km a nejmenší 60000 km) bude schopna důkladně prozkoumat všechny vrstvy atmosféry a pořídit detailní záběry planety.
Zdroje a další informace
-New Scientist
-cs.wikipedia.org
-en.wikipedia.org
Video - sonda Venus Express
