Webový kulturní magazín In Comunidade (Ve společenství), vydávaný v portugalském Portu, přinesl v letošním únorovém čísle pod titulkem Librorum aeternum rozsáhlý profil moravského výtvarníka, historika umění, člena surrealistické skupiny Stir up a stálého spolupracovníka Literárních novin Jana Dočekala (1943). Autorem textu je kostarický surrealisticky orientovaný publicista, malíř a básník Alfonso Peña. Text doprovází jedenáct reprodukcí Dočekalových výtvarných děl malých formátů na papíře z let 2017 až 2020. Otiskujeme zkrácenou verzi Peñova textu.
Český tvůrce Jan Dočekal je vizuální umělec, básník, výtvarný publicista a analytik úhrnného surrealismu. Uplatňuje se v různých digitálních a tištěných mediích. Surrealismus v České republice, později v České republice, má z mezinárodního hlediska zásadní význam. Jeho počátky jsou okolo 30. let 20. století. Vzdor obtížím a bariérám, které český jazyk staví, známe Dočekalova surrealistická díla – publikované texty, katalogy, recenze knih, výstavy obrazů a koláží, rovněž jeho brilianty – účasti na mezinárodních surrealistických výstavách organizovaných na různých místech světa.
Čeští surrealisté jsou pod dohledem neporazitelného Arnošta Budíka (český surrealista žijící od konce 70. let minulého století v Bruselu – pozn. redakce) soustředěni kolem skupiny Stir Up, dědičky skupiny Lacoste (1960–1970). Mezi členy Stir up patří mimo jiné Linda Filipová, Václav Pajurek, Josef Bubeník, Gabriela Kopcová, Lubomír Kerndl a další. V roce 2016 jsme ve spolupráci s Amirah Gazel uspořádali v Kostarice surrealistickou výstavu Klíče touhy (Městské muzeum v Cartagu). V této oblasti měli čeští surrealisté vynikající účast ve sdružených médiích, kolážích, poezii atd. Pamatujeme si různá obrazová, představivostí naplněná témata, jejich snový obsah, experimentování, výlety do jiných dimenzí. Účastníci výstavy měli velké potěšení z možnosti dialogu s českými autory, jejichž díla vznikla z tvůrčí svobody, nesou vtělenou poezii.
Jan Dočekal je podporovatelem sounáležitosti v trvalých přátelstvích. Věnuje se umělecké interakci, vždy dbá, aby vykonával to, co patří do surrealistického společenství. Stejné je to při výměně digitálních kouřových signálů (mailů). Posíláme si různé materiály, oběma směry jdou knihy poezie, katalogy, koláže. Dočekalův vztah k americkým surrealistickým skupinám a umělcům je relevantní, velmi pozitivní. Přátelské vazby způsobují, že jeho působivá díla byla vystavena v Chile s projekty skupiny Spill Grup. V Mexico City v příkopu pilotovaném Ricardem Echávarrim – v Centru surrealistických studií, nebo nedávno v edici spojených časopisů Triplo a Matérika (Portugalsko a Kostarika), nazvané 22 surrealistických dalekohledů. Tam se představili společně básníci a vizuální umělci. Se solidaritou náš přítel Dočekal recenzuje v novinách a digitálních časopisech mimořádný přínos časopisu Agulha ve vydáních Arc Edições. Všímá si svazků věnovaných Ludwigu Zellerovi a Susaně Waldové, přinesených ve dvou poctách od Ximena Olguín a Enrique de Santiago. Na webu českých Literárních novin publikoval uznání tvůrčí a organizační práci Amirah Gazel, se zdůrazněním jejích kolážových ilustrací v polychromii básní a textů v novém vydání Jezdecké želvy od Césara Mora (Art Edition, Kostarika). To vše v doslovném a poetickém smyslu vytváří dobrý dojem a závazek umělecké solidarity.
Librorum aeternum (Knihy navždy), to byl titul Dočekalovy zatím poslední výstavy, konané v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě v České republice na podzim 2018. Leitmotivem expozice byla láska, kterou umělec prožívá při psaní a četbě knih. Je to poezie v plné svobodě, syté moudrostí. Znalost knihy v různých kulturách a hluboký dialog s národy Země. Umělcova metoda spočívá ve sbírání starých knih, volných listů, fragmentů knižních hřbetů a obálek. Stejným způsobem se jeho přátelé a příbuzní starají o hromadění materiálů, které najdou v podkrovích, v knihařských dílnách, v prodejnách starých knih. Tak se rukopisy objevují na pergamenu, volných listech s dojmem z krásných písem, kolážovaných tiscích v černé, zlaté, barevných inkoustech apod.
Umělec vybírá jeden po druhém elementy, které bude integrovat do svých výtvorů a bude snít o transformacích, alchymií, různých skladbách. Nechává ruce vést nevědomím. Nůžky a štětce. Vidíme malé a střední formáty, geometrické postavy, skvrny jako póry papírové hmoty, imaginace obklopené polévkou písmen. Je to poezie v pohybu. Texty tančí mezi roztrženými listy, symboly a hlásky jsou literárními zlomky v šifrovaném jazyku. Hodně rytmu v hlasech zpívajících jednotně. A stejným způsobem můžeme vést dialogy s černým humorem, s určitými utopiemi a rozpory reality, fragmentace a znovu a znovu paralelní realita.
Mystická, koláž a akryl na kartonu, 2008; Čtení o Vysočině, koláž a akryl na kartonu, 2018; Ledabylá práce, koláž a akryl na kartonu, 2017; Exlibris, koláž a akryl na kartonu, 2018; Tajemná postava mezi půlnocí a polednem, koláž a akryl na kartonu, 2010; Vše, co vidíme, koláž a akryl na kartonu, 2017, tvoří důležitý segment vzorku. Prezentace zdůrazňuje použití koláže a akrylu na podpěrách v okrech, sépii, zelené, žluté atd. Písmena, fragmenty textů, básně, větev mezi stopami inkoustu, nepravidelné okraje papíru. Každý titul je jakýmsi příběhem, grafickým a poetickým návrhem v zacházení s různými tématy. Stejně jako v jiné expozici používá Dočekal odkazy, které odhalují jeho vesmír, jeho humor a také určitý skepticismus. Otázky jsou kladeny a vyslyšeny. Poselství výstavy Librorum aeternum je důrazné, široké, plné beletrie, přesto surrealistické.