Sarančata (Locusta) mohou během svého života projít radikální změnou. Ze solitérně žijící formy se najednou stanou příslušníky miliardového hejna, které migruje na velké vzdálenosti a zpustoší veškerou vegetaci, která mu přijde do cesty. V listopadu 2008 se v Austrálii vyskytlo hejno, které na délku měřilo šest kilometrů. Sarančata také opakovaně devastují...

Vzrůstající kyselost oceánů může zavinit, že larvy korálových ryb nenajdou cestu na útesy.

Obojživelníků v Evropě i jinde ve světě ubývá. Mizí jejich přirozené biotopy.

Nejlepší způsob, jak přežít nepříznivé vlivy globálních klimatických změn zřejmě bude zaspat je nebo se před nimi alespoň schovat.

Mořské ryby, které byly až dosud pokládány nepříbuzné, jsou ve skutečnosti samci, samice a larvy jedné jediné čeledi.

Etologie bílých jelenů...

Sobi žijící v kanadských horách jsou zřejmě vzácnými hybridy mezi dvěma poddruhy, které se zkřížily na konci poslední doby ledové.

Invaze mravenců ovlivnila vzhled i chování severoamerických leguánků.

Podle etologů představují mentální pochody některých zvířat složitý komplex, ve kterém může hrát svou roli i učení.

Nově objevená ryba z Jižní Ameriky je jakýmsi spojovacím článkem mezi dvěma čeleděmi ryb.

Život po boku samiček je pro myší samce víc než jen příjemný - podle nové studie prodlužuje dobu jejich reprodukce.

Afričtí sloni zřejmě nikdy nezapomínají - zejména, když se jedná o smrt jejich příbuzného.

Takzvaní hovniválové neboli brouci z čeledi vrubounovitých (Scarabeidae) prosluli jako pomalí dobrákové, kteří před sebou valí kuličku hnoje. Tuto image všem silně narušil jeden druh z Peru, kterého biologové nachytali při lovu deseticentimetrových mnohonožek.

Muž, který se oženil s přírodou...

Raci byli dříve běžnou součástí ekosystému. Proč náhle z přírody zmizeli a mají vůbec nějakou šanci na návrat?

Onemocnění korálových útesů má na svědomí bakterie, která je příbuzná původcům lidské cholery.

Umělý feromon dokáže nalákat samice parazitických obratlovců mihulí do pasti.

Aktivní činnost prvních zemědělců je důvodem, proč existuje tak ostrý rozdíl mezi zbarvením domácích zvířat a jejich divokých předků.

Kaspický tygr podle výsledků genetické studie nikdy nebyl samostatným poddruhem tygra a stále ještě žije ve svých nejbližších příbuzných.

V roce 1936 uhynul poslední známý exemplář dravého vačnatce vakovlka tasmánského. Za příčinu zmizení druhu se pokládají farmáři, kteří ve vakovlkovi viděli nebezpečného lovce ovcí a hubili jej všemi dostupnými prostředky. Nový úhel pohledu nyní přinesla genetická analýza.

Dobré úmysly občas mají neblahé následky. O tom by mohli vyprávět zvířecí obyvatelé ostrova, který ochranáři zbavili importovaných koček.

Stává se, že biologové musí některý živočišný či rostlinný druh škrtnout, protože vymizí. To je smutná realita dneška. Ovšem k realitě dneška patří i pravý opak! Někdy se podaří dosud neznámý druh objevit.

U většiny zvířat platí, že cestou k postavení vůdčího samce je být co největší a nejnebezpečnější. Samci šimpanzů ovšem dokázali, že úspěch přinášejí i jemnější metody.

Hlubokomořská ryba je jediným obratlovcem, který k soustředění světla v očích nepoužívá čočky, ale zrcátka.