Chování zvířat je ve většině případů instinktivně podmíněno. Vědci však zjistili, že veverky dokážou zvažovat riziko, které jim hrozí vydají-li se za potravou mimo bezpečnou zónu stromu.

Gibraltar ? v mé mysli jen těžko představitelný výběžek na jihu Španělska, takový cancour. Ve chvíli, kdy mi můj přítel Tomáš oznámí, že by tam chtěl jet sledovat dravce táhnoucí do Afriky a nadšeně mi ukazuje knihu o různých migračních trasách v závislosti na směru a síle větru, mi tato myšlenka připadá cizí a hrozně vzdálená. Tomáš přitom vyjmenovává...

Psík mývalovitý alias mývalovec kuní je šelma z čeledi psovitých se může chlubit svým, černobílou kresbou zbarveným, kožichem. Přesto, že je to psík, neumí štěkat.

Častokrát jsem se v poslední době setkal s názorem, že pokud člověk před zimou vykrmí a zazimuje ježka z pozdního vrhu (který nestačil do zimy nabrat potřebnou váhu a byl odsouzen k uhynutí), přispívá tak k degradaci populace. Že někteří rádoby ochranáři svou aktivitou vlastně ježky pomalu likvidují, protože jimi zachránění jedinci si v sobě nesou geny pro...

Již delší dobu nám do redakce chodí obrázky s popisem zvířátka, které se objevuje na našich balkónech či zahradách a saje nektar z květů rostlin. Když toto zvířátko chvíli pozorujete, zjistíte, že jeho chování a způsob jetu se velice podobá americkým kolibříkům, jedná se však o velkého motýla z čeledí lišajovitých.

Vlhký čumáček, v čelistech ostré zoubky, na hřbetě 8000 bodlin. I takto jednoduše lze popsat ježka. Právě tento druh si ke svému výzkumu vybrala Bc. Barbora Bolfíková z přírodovědecké fakulty UK.

S blížící se zimou můžete na svých procházkách v přírodě i v blízkostí domů narazit na ježky, kteří v tomto období usilovně shání potravu, aby nabrali potřebnou váhu pro zimování. Často se ale také můžete setkat s ježky, kteří se Vám mohou pro přežití zimy zdát velmi malí. Při pohledu na ně Vás nejspíš napadne, že se o ně postaráte, nebo je někomu...

Pomalu ale jistě se nám začíná hlásit podzim, což je pro ornitology období spjaté především s masivní migrací stěhovavých ptáků na jejich zimoviště. Po letní přestávce oprašují své dalekohledy a vyráží do přírody pozorovat protahující druhy ptactva, z nichž některé lze u nás zastihnout právě jen na tahu.

Mnohými zoology je tchoř světlý považován jen za poddruh. Jiní naopak tvrdí, že se jedná o samostatný zvířecí druh. Ať tak či onak, z tchoře světlého byla vyšlechtěna zdomácnělá forma, fretka.

Právě před několika dny jsem měla tu čest se s touto roztomilou šelmičkou setkat. Schovala se mi ale do kmene. Předtím se jí však ještě podařilo ochránit svá mláďata před mými pohledy. Jeden z jejích potomků se pokoušel vyšplhat po kmeni stromu, a když spadl dolů, matka ho chytila a hbitě odtáhla zpět do doupěte.

Dnes Vám chci představit živočicha přečkávajícího zimu stavem tzv. hybernace, neboli zimním spánkem. Nemáte někdy pocit, že při tom všem předvánočním shonu byste také nejraději zalezli do tepla a vylezli zase až na jaře, plni nové energie?

Kdo by ho neznal. Alespoň jednou za život se s ním setkáme každý. Nejčastěji začátkem jara či léta, ale jinak téměř po celý rok. Pokud u vás doma létá typicky těžkopádným letem mol, nepropadejte panice. Možná se jen zatoulal od sousedů, nemusíte mít hned ve svetrech molů celou armádu!

Tohoto typického zástupce čeledi píďalkovitých můžeme vidět od jara do léta stejně tak v lesích, jako v městských parcích.