Chandra poskytla jeden z dosud nejlepších důkazů, že mnoho supermasivních černých děr rotuje extrémně rychle. Při otáčení těchto obřích černých děr vznikají mohutné výtrysky. Tyto jety odčerpávají černé díře obrovské množství energie, odnášejí ji do svého okolí a tím ovlivňují růst galaxie.

Chandra „odhrnula“ v Mléčné dráze roušku prachu a plynu a astronomové spatřili v celé kráse velmi mladou hvězdokupu Westerlund 2 v souhvězdí Carina. Infračervená a rentgenová pozorování umožňují pozorovat nejžhavější, nejjasnější a nejhmotnějších dosud známé hvězdy.

Astronomové pozorovali kolem binárního hvězdného systému WZ Sge mnohem větší prachový disk než očekávali. Povede tento objev až k přehodnocení počítačových modelů formování a vývoje akrečních disků?

Dvěma neobvyklým hvězdám by některé jejich pozemské kolegyně mohly tiše závidět. Vypadají velmi mladě, dokonce se zdá, že by se u nich mohly vytvářet nové planety. Přesto je jejich stáří poměrně vysoké.

V cirkumstelárním prachovém disku, který obklopuje hvězdy v Trapezu, byl objeven útvar, který astronomům poskytuje nový pohled na formování a vývoj planetárních soustav. Byl nazván „Můrou“ (The Moth).

Velmi neobvyklý pohled se naskytl astronomům, kteří pomocí Hubbleova dalekohledu zkoumali galaxii v souhvězdí Lva sloužící jako gravitační čočka. Místo jednoho prstence spatřili dva, což znamená, že pozorují hned trojici galaxií, které shodou okolností leží téměř v přímce.

Družice Integral (ESA) objevila v centru naší Galaxie asymetrický, záhadný oblak antihmoty. Pomůže tento objev pochopit původ antihmoty?

Astronomové poprvé objevili v protoplanetárním prachovém disku okolo hvězdy HR 4796A organické látky – tholiny, které způsobují jeho červené zabarvení a možná jsou i předzvěstí budoucího exoplanetárního života.

Hned dvě komety jejichž jasnost je na hranici viditelnosti pouhým okem jsou nyní pozorovatelné na noční obloze. Kromě „staré známé“ komety Holmes je tu také kometa Tuttle, která na Nový rok prošla blízko Země.

Nejdéle běžící a zároveň nejznámější a nejpoužívanější projekt - pátrání po radiových signálech mimozemských civilizací znovu „ožívá“. Boom způsobil příliv nových dat z vylepšeného radioteleskopu Arecibo. Projekt SETI@home potřebuje více osobních počítačů, aby mu pomohly zpracovávat data.

V blízkosti hvězdy TW Hydrae staré pouhých 10 miliónů let byla nalezena planeta. Tento objev má poměrně dalekosáhlé důsledky. Pozorování totiž ukazují, že protoplanetární disky se právě během takového období jednoduše rozplynou.

Astronomové našli přímý důkaz, že hmota spirálovitě směřuje pryč od mladé, ještě se formující, hvězdy. Jety pomáhají hvězdě růst tím, že „vytahují“ hmotu z obklopujícího disku. Výtrysky tedy fungují jako výkonné „tahače“, které nejen že odnášejí hmotu do mezihvězdného prostoru, ale také pomáhají „krmit“ vznikající hvězdu.

Pozemní dalekohledy ve spolupráci s japonskou rentgenovou družicí Suzaku studují „světlo“ některých nejenergetičtějších objektů v naší Galaxii – objektů, které zůstávají stále zahaleny tajemstvím.

Planetky malých rozměrů mohou představovat pro Zemi větší nebezpečí, než se dosud myslelo. K těmto závěrům došli vědci na základě simulací Tunguzské katastrofy na superpočítači v americkém Sandia National Laboratories.

Před miliardami let se v celém vesmíru pravidelně srážely malé galaxie - a nutily plyn, prach, hvězdy a černé díry uvnitř galaxií, aby se spojily. Kolize galaktických plynů byly tak silné, že podnítily vznik hvězd a u centrální černé díry vyvinuly „nenasytný apetit“ na plyn a prach.

Vnější část naší Mléčné dráhy (galaktické halo) není jednotná, ale je tvořena dvěma oblastmi, které se vůči sobě otáčejí v opačném směru.

Astronomové objevili v galaxii CGCG 049-033 extrémně dlouhý intergalaktický proud částic (jet). Se svým více než miliónem světelných let je nejdelší, jaký byl dosud spatřen. Tento rekordman by mohl pomoci odhalit, jak hmota v jetech drží pohromadě a to i do velkých vzdáleností.

Astronomové pomocí rentgenové observatoře Chandra objevili jednu z nejrychlejších hvězd, jakou vůbec kdy pozorovali. Tato „kosmická dělová koule“ postavila před teoretiky otázku, jak vysvětlit tak neobyčejně velkou rychlost.

Spitzer pozoroval u právě se rodící hvězdy – hvězdného embrya L1157, které je zahaleno do černé prachové obálky, rychle rostoucí výtrysk (jet).

Země a Mars byly pravděpodobně v raném období formování „přikryty izolační vrstvou“, která značně zpomalila chladnutí a tuhnutí obou planet.

Nová pozorování ze Spitzera ukazují, že měsíce podobné našemu pozemskému Měsíci – vytvořené v období velkého bombardování – nejsou ve vesmíru zcela běžné. Vyskytují se v planetárních soustavách nejvýše v 5 až 10 %.

Maličké družice Marsu Deimos a Phobos se jeví jako nadějná destinace vesmírných letů dohledné budoucnosti.