Tenhle fejeton, poznámku, jsem vám minule slíbil. Takže – pamatuju starou Prahu, hodně šedou, opadané omítky, lešení sto let staré. Plošně se to dnes zavrhuje. Ale jak už jsem napsal druhdy: „Navzdory normalizačnímu příkrovu jsem tady (Praha 9, Vysočany) zažil snad nejvíc hádek o smyslu života, o povaze umění, večerů poesie, debat o knihách – kde to sakra je? Zmizelo to jak pochcané rohy a sliny a nápisy křídou pod novými omítkami a sklem.“