Představa, že by počítač mohl sám, jen na základě dat, odhalit fundamentální zákony přírody, je snem mnoha vědců už desítky let. Vzpomeňme si na Richarda Feynmana – génia s neuvěřitelnou intuicí, který dokázal vidět fyzikální zákony v obyčejných jevech. Dokázala by něco takového i umělá inteligence?

Vesmírná observatoř IXPE (Imaging X-ray Polarimetry Explorer) dokáže jako jediná z dnešních observatoří měřit polarizované rentgenové záření. Astrofyzici toho využili k rozluštění letité záhady původu rentgenového záření v extrémním prostředí výtrysku supermasivní černé díry.

Na základě analýzy významných seřazení planet Sluneční soustavy (tzv. Grand Alignments) a požadavku na symetrii systému autoři odhadují nejpravděpodobnější oběžnou dobu hypotetické Planety IX na přibližně 17 900 let, což odpovídá velké poloose dráhy kolem 690 AU. Článek navazuje na předchozí úvahy o možné poloze této planety a diskutuje i alternativní...

Ponořte se s námi do fascinujícího, a přece tak nepolapitelného světa performance art. Tímto článkem proplujeme od jeho esence, kde tělo a čas tančí na hraně pomíjivosti, přes tepající středoevropskou scénu plnou břitké kritiky i něžné poezie, až k paradoxům trhu s uměním, který se snaží spoutat neuchopitelné. Je to umění, které provokuje, nutí k zamyšlení a...

Blesky každým rokem zasáhnou miliony stromů. Impozantní silovoň v amerických pralesích si z toho udělal brutální ekologickou strategii. Tyčí se nad prales, čímž na sebe blesky přitahuje jako mucholapka mouchy. Zásah bleskem v pohodě přežije a blesk zlikviduje jeho konkurenci. Ekologie nezná hranic.

Stojíme na prahu éry umělé inteligence, leč možná spíše balancujeme na hraně informačního útesu. Salem Lahlou přichází s diagnózou "společenského kognitivního zahlcení", jež hrozí proměnit naše mozky i instituce v největší brzdu pokroku, ne-li přímo v existenční riziko.

…aneb Jak velký byl Ichthyotitan severnensis

Nová metoda detekce exoplanet SPADE slibovala kvantovou optimalitu, leč realita experimentálního šumu ji dohnala. Ukazuje se však, že i s nedokonalostmi si vede překvapivě dobře, ba lépe než osvědčené techniky, alespoň v určitých situacích.

Kdo by nechtěl smířit obecnou relativitu s kvantovou mechanikou? Dvojice finských fyziků vytvořila kalibrační teorii (gauge theory) gravitace se symetrií, která je podobná symetrii Standardního modelu částicové fyziky. Mohla by otevřít cestu ke kompletní kvantové teorii gravitace.

Brno není jen o vile Tugendhat a věčných debatách o poloze nádraží; v jeho laboratořích se totiž rozplétají základní otázky života a stárnutí na samých koncích našich chromozomů. Poznejte světový výzkum telomer, který odhaluje překvapivé evoluční zvraty.

Mohou stroje myslet nebo cítit jako my? Nová studie zkoumá, jak psychologie proniká do světa velkých jazykových modelů a zda je to jen sofistikovaná hra na city, nebo skutečný krok k umělé inteligenci s lidskou tváří.

Skoro dva měsíce zpátky jsem prohlásil, že pro Osla napíšu sérii článků o hledání života na Marsu. Bohužel jsme s kolegyní Yeon Joo Lee z Koreje objevili, že kapalina tvořící mraky Venuše je nejspíše černá, takže všechen čas, kdy nepracuji na hledání života na Marsu, trávím teď s Venuší.

Meteorologie je jednou z formativních přírodních věd staré řecké kultury, spolu s astronomií. Astronomie je díky pravidelnosti velké části nebeských pohybů přímo vzorem vědeckosti. Jak je možné, že se s ní meteorologie mohla v 6. a 5. století před n. l. poměřovat? Základní role meteorologické metafory patří k opomíjeným tématům zrodu antické vědy.

Hvězdné války nejsou jen pohádkou z předaleké galaxie, ale i překvapivě vážným předmětem vědeckého bádání. Od ekonomiky Hvězdy smrti po diagnózu Anakina Skywalkera, věda nachází v Síle nečekanou inspiraci i laboratorní materiál.

Mimořádný gama výtrysk magnetaru SGR 1806–20 z roku 2004 nasměroval vědce k tomu, že extrémní události na magnetarech představují další typ míst, kde probíhá r – proces, zodpovědný za výrobu velmi těžkých prvků ve vesmíru. Jeden takový výtrysk upeče tolik atomů těžkých prvků, že to odpovídá třetině Země.

Vědci jásají nad možnými detekcemi plynů, dokonce i biosignatur jako je dimethylsulfid, v atmosférách vzdálených exoplanet typu K2-18 b. Jenže nová studie ukazuje prstem na záludnosti modelování těchto dat. Než propukneme v nadšení nad objevem mimozemského života, je prý třeba prověřit, zda nejde jen o statistického démona či artefakt příliš úzkého výběru...

Když se poraní primáti, včetně našich nejbližších příbuzných šimpanzů, všichni se hojí zhruba stejně rychle. Dokonce i patetičtí hlodavci, když na to přijde, se také hojí srovnatelnou rychlostí. Ale lidi ne. Jak ukázaly experimenty, lidem se poranění hojí zhruba třikrát pomaleji. Co jsme komu udělali?

Deset let po kritice neduhů vědeckého publikování zjišťujeme, že staré problémy jako tlak na kvantitu a pochybné metriky přetrvávají, zatímco nové hrozby v podobě papírových mlýnů a AI dále podrývají důvěru ve vědu. Navzdory snahám o reformu a otevřenost zůstává otázkou, zda se věda neztrácí ve vlastním bludišti.

Bolivijský stratovulkán Uturuncu soptil naposledy před zhruba 250 tisíci let. Přesto se ale stále chvěje geologickou aktivitou, což mu vyneslo škodolibou přezdívku „zombie vulkán.“ Mezinárodní tým geologů mu provedl seismickou tomografii vulkanického přívodního systému a tvrdí, že riziko bezprostřední erupce je mizivé.

Současné detektory gravitačních vln slyší jen "hluboké tóny" vesmíru do pár set kHz, což nám může bránit v zahlédnutí exotických jevů. Nový koncept gravito-optického efektu, využívající ohyb světla na gravitační vlně zesílený v optickém rezonátoru, slibuje otevřít okno k dosud neslyšeným vysokým frekvencím (MHz-GHz) a hledat tam stopy nové fyziky.

Čínská kosmonautika zažívá bezprecedentní rozmach na všech frontách – od plně funkční orbitální stanice Tchien-kung a ambiciózních plánů na přistání na Měsíci před rokem 2030, přes explozivní růst komerčního sektoru až po tajemný vojenský kosmoplán a budování cislunární infrastruktury. Rudý drak v kosmu už není jen pozorovatelem, ale aktivně utváří...

…aneb Jak byla objevena „tvář bez rohu na nose“

Hvězdy se obvykle rodí v temných molekulárních mračnech, která bývá obtížné vystopovat. Vědci poprvé využili přímou detekci dalekého ultrafialového záření molekulárního vodíku, kterou provedl vesmírný spektrograf FIMS-SPEAR a vystopovali doposud neznámé relativně blízké mračno Éós, pojmenované po řecké bohyni úsvitu a červánků.

Na základě změn sluneční aktivity a společné synchronizace orbit TNO objektů (Batygin a Brown 2016) se s největší pravděpodobností ukazuje, že na periferii naší Sluneční soustavy se nachází jedna planeta o hmotnosti větší než Země – planeta Nine (Planet IX) (Kalenda a kol. 2018). Pro určení aktuální polohy planety Nine nepostačují údaje o její možné orbitě,...