Ekosystémy na Šumavě se zotavují z okyselení na konci 20. století rychleji, než se předpokládalo, a to i v dobách klimatických změn. Důkazem je například oživení vodní fauny šumavských jezer, návrat pstruhů do jezera Laka, ale také klesající množství uhlíku a rostoucí procento vápníku v opadu stromů. Vyplývá to z výsledků výzkumů národních parků Bavorský les a Šumava, které se zaměřily zejména na to, jak funguje příroda bez lidských zásahů a zda se dokáže les sám obnovit.