O tom, že investice do čisté mobility mohou přinést rozvoj technologií nejen v dopravě, ale také v přidružených sektorech, jsem psal nedávno. Podívejme se teď na oblast, která si za svou poměrně krátkou historii stihla vytvořit jak nadšené zastánce, tak fanatické odpůrce a všechno mezi tím.
autor: Mikuláš Peksa
Ano, hádáte správně, řeč bude o elektromobilech a o tom, co nás v následujících letech čeká a nemine. Je elektromobilita přesně ta revoluce, kterou potřebujeme, nebo slepá ulička? A jak se můžeme připravit na budoucnost, ve které postupně a naprosto logicky mizí spalovací motory?
Norsko: dobrý příklad i návod, jak to (ne)dělat
Určitě si pamatujete obrázky, které před pár lety kolovaly na sociálních sítích. Protagonistou byl zoufalý cyklista, snažící se potmě proplést kabely visícími z oken k řadě parkujících aut. Jde o záběry z poměrně nadsazeného videa, které v roce 2018 vytvořila norská automobilová asociace v reakci na rychlý rozvoj trhu s elektromobily v této severské zemi.
Ač se jedná o nadsázku, je nutné si přiznat, že cca od roku 2011 byl nástup elektromobility v Norsku tak rychlý, že ze začátku pokulhávala infrastruktura a obzvláště v odlehlejších oblastech byl problém naplánovat delší cesty tak, aby vám nedošla šťáva. To se ale rychle mění a pokrytí je ve městech a na hlavních tazích více než slušné.
Proč jsou „auta na baterky“ v Norsku tak populární? Je to především díky daňovým a dalším výhodám, resp. díky výraznému zdanění aut se spalovacími motory a fosilních paliv. Princip „znečišťovatel platí“ se zkrátka Norské vládě a občanům v tomto případě vyplatil. Jak ale v rozhovoru přiznává Christina Bu, generální tajemnice norského svazu elektromobility, je to recept, který bude v jiných zemích těžko replikovatelný.
I bohaté Norsko už se připravuje na to, že subvence a výhody jednoho dne skončí. Ukazuje však, že když se trh nastartuje, elektromobily se stanou něčím „normálním“ – ať už cenou, nebo, a to především, v hlavách lidí.
Český trh: hlavní je pořizovací cena a prolomení trhu s ojetinami
Když se podíváme na počty elektromobilů na českých silnicích, nevypadá to zatím na nějaký velký boom, ten teprve přijde. Zatím se pohybujeme někde na začátku exponenciály (dalo by se to přirovnat k počtu mobilních telefonů: ještě před pár lety byly drahé a neohrabané a moc toho neuměly, dnes už si jej s sebou bereme úplně všude a zvládnou elektronické bankovnictví, filmy i hry).
Český automobilový trh je navíc specifický tím, že převládají ojeté vozy, a těch je v bateriové divizi zatím málo. Nové elektromobily jsou zatím o významný kus dražší než jejich fosilní ekvivalenty, to se ale brzy s největší pravděpodobností změní. Obzvláště pokud bude pokračovat současný trend snižování výrobní ceny baterií a investic do vývoje nových technologií, které by již třeba nepotřebovaly vzácné kovy.
Tři ze čtyř nových aut v Česku pořizují firmy. Rozvoji trhu s elektromobily – včetně těch ojetých – by tak mohly pomoci další pobídky a výhody, třeba rychlejší odpisy. Elektromobily jsou také ideální například pro veřejnou správu, tedy třeba pro obce. Tyto vozy jsou ideální do městského provozu, protože produkují méně lokálních emisí, a s nabíječkou před radnicí může obec ještě ušetřit na provozních nákladech.
Pro typického Čecha, který najede v průměru 32 km za den, může být výhodou elektro ojetiny kolem však například to, že díky absenci spalovacího motoru a spousty dalších součástek, které se mohou pokazit, je jeho provoz dlouhodobě o dost levnější.
Investice do infrastruktury jsou základ
Jedním z hlavních argumentů odpůrců elektromobilů je fakt, že nabíjení trvá oproti natankování celkem dlouho a síť rychlých i pomalých nabíječek u nás zatím není tak hustá, jak by si všichni představovali. I tady se ale blýská na lepší časy.
Výstavba nabíjecích stanic bude podporována například v programu Nová zelená úsporám, s infrastrukturou pro alternativní pohony se počítá také v Modernizačním fondu. Balíček Fit For 55, který nedávno představila Evropská komise, počítá například s masivními investicemi do sítě rychlých nabíjecích stanic na hlavních evropských tazích, činí se i samotní výrobci.
Příkladem mohou být superrychlé nabíječky Ionity, které jsou provozovány skupinou automobilek (BMW, Ford, Daimler, Volkswagen a Hyundai). Zatím jsou u nás jenom čtyři, dá se ale předpokládat, že s rostoucími prodeji a širším portfoliem elektromobilů právě těchto značek přibude i nabíjecích stanic. Pozadu není ani Tesla se svými sedmi superchargery a musím zmínit také síť sice pomalejších, ale stále dostatečných nabíječek od ČEZu, E.On či PRE.
V příštím roce bychom se také mohli dočkat zatím nejrychlejších nabíjecích stanic od ABB, které zvládnou dobít auto na 100 km dojezd za 3 minuty. Ve výhodě jsou samozřejmě motoristé, kteří mají možnost dát si na vlastní střechu solární panely. Nabíjení elektromobilu se tak stává ještě výhodnějším a dlouhodobé úspory výraznějšími. Ani ve městě si ale nemusíte zoufat – díky zjednodušení legislativy je nyní možné zbudovat bežné nabíjecí stanice například u sloupů veřejného osvětlení.
Pokud vás zajímá, jak je to se sítí stanic v Česku, mrkněte třeba tady na udržovanou mapu nabíječek od všech poskytovatelů
Zvládneme vyrobit tolik elektřiny?
Řekněme si nejprve jednu věc: pokud vezmeme průměrný nájezd a spotřebu běžného auta na fosilní paliva, jak uvádí server oenergetice.cz, ušetřili bychom již při pouhém 20 % podílu elektromobilů na českých silnicích cca 1,4 miliardy litrů pohonných hmot ročně. A to je fakt hodně emisí CO2.
Celková spotřeba všech těchto aut by tak představovala přibližně jeden blok jaderné elektrárny Dukovany. Vzhledem k tomu, že velkou část elektřiny, kterou vyrobíme, vyvážíme (vloni to podle dat Energetického regulačního úřadu bylo 10,2 TWh), máme i pro prudký vzestup počtu elektromobilů ještě dostatečnou rezervu.
Bez čeho se ale dlouhodobě neobejdeme, je rozvoj obnovitelných zdrojů energie a také způsobů ukládání energie. Potenciál větrné energie v ČR je až 28 % současné spotřeby (AV ČR), potenciál solární energie dalších 27 % (EGÚ Brno), ty zatím zdaleka nevyužíváme tak, jak by bylo možné.
I z reálného modelu, který vytovřila společnost McKinsey pro německou síť, vyplývá, že elektromobilitu a domácí nabíjení síť celkem hravě zvládne. Obzvlášť, pokud se na ni připravíme předem, například zavedením levnějších tarifů během dne nebo v noci, kdy je celkový odběr elektřiny menší.
Automobilky jsou připraveny, co my?
Automobilový průmysl se mění. Ať už je to tlakem států a regionů na snižování emisí, nebo rostoucí poptávkou zákazníků, počet elektromobilů na našich cestách již jen poroste. Velké automobilky jsou na tuto změnu připraveny a je jen na nás politicích, abychom se postarali o to, že bude elektrozměna co nejhladší.
O autorovi:
Mikuláš Peksa je český politik a fyzik, od roku 2019 poslanec Evropského parlamentu, v letech 2017 až 2019 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od dubna 2017 do listopadu 2019 místopředseda Pirátů. V listopadu 2019 byl zvolen předsedou Evropské pirátské strany.
Další zdroje:
Global EV outlook 2021: https://www.iea.org/reports/global-ev-outlook-2021?mode=overview
Statistika počtu elektrických a hybridních aut v Norsku: https://www.statista.com/statistics/696187/electric-and-hybrid-cars-number-in-norway/
The post Infrastruktura je základ. Jaký je osud elektromobilů v Česku? first appeared on Hybrid.cz.