Stávat se mi nechtělo. Po necelých pěti hodinách spánku jsem totiž měl opustit pohodlí peřin a toalety s hebkýma růžovýma koberečkama a vydat se někam do tmy, chladu a vlhka. Od mého probuzení ovšem uběhlo pár desítek minut a už jsem stál venku. Na obloze blikaly hvězdy, o jejichž jménech jsem neměl ani páru, a taky něco hrozně velkého a temného, co končilo snad někde v nadhlavníku. V tu chvíli
Machu Picchu – část třetí
- Měsíční deník II.
- 7. 12 2014 (18:31)