Jedná se o formu uhličitanu hořečnatého, kterou objevitelé pojmenovali upsalit. Předpokládá se, že najde využití pro udržení věcí v suchu – ať už půjde o elektroniku, léky nebo kluziště na lední hokej. Jeho absorpční schopnosti se ale uplatní i jinde, třeba při odstraňování toxických látek z odpadů nebo při úniku ropy.
Oproti dosavadním tvrzením se navíc ukázalo, že amorfní uhličitan hořečnatý lze připravit poměrně snadno a za nízkých teplot.
Uhličitan hořečnatý se v krystalické formě vyskytuje v přírodě celkem běžně, ať už jako bezvodá sůl (magnezit) nebo hydrát. Amorfní uhličitany se připravují např. probubláváním oxidu uhličitého přes suspenzi odpovídajícího hydroxidu v alkoholu, od počátku 20. století však bylo v literatuře udáváno, že v případě uhličitanu hořečnatého podobný postup nefunguje. Ukázalo se, že přípravu takto nicméně provést lze.
Důležitější než samotná syntéza je ale ověření vlastností amorfního MgCO3. Změřený povrch činil 800 metrů čtverečních na gram látky. Materiál je přímo protkán póry o průměru menším než 10 nanometrů. Tím prý překonává dnes používaný překonává porézní oxid křemičitý, zeolity (hlinitokřemičitany) i uhlíkové nanotrubičky. Upsalit absorbuje výborně vodu i při nízké vlhkosti, čímž překonává i hygroskopické zeolity.
Článek byl publikován v PLoS ONE. Vedoucím výzkumného týmu byl Johan Gómeze de la Torre.
Zdroj: Phys.org