Nivní malakofauna řeky Ohře – její minulost a současnost

V letech 2006−2010 probíhal průzkum recentních společenstev měkkýšů v lužních lesích podél celé řeky Ohře (256 km) v západních a severozápadních Čechách. Výzkum měkkýšů v nivě Ohře prováděl od roku 1950 i Vojen Ložek, jehož sběry byly zahrnuty do výsledků této práce. V nivě Ohře bylo, na 72 lokalitách, zjištěno celkem 75 druhů suchozemských plžů (30 % malakofauny České republiky). Ukázalo se, že malakofauna Ohře je ve srovnání s menšími řekami či potoky v západních Čechách ochuzená o mnoho lesních a nivních druhů plžů. Důvodů je hned několik, avšak tím nejméně patrným, přesto však nejvýznamnějším faktorem, který má vliv na současné složení malakocenóz zdejších luhů, je vývoj v nedávné geologické minulosti – holocénu. Vzhledem k tomu, že niva dolní Ohře protéká oblastí české křídové pánve s dostatkem provápněných sedimentů přímo v nivě řeky, byla zde možnost využít studia sukcesí měkkýších společenstev ve fosiliferních sedimentech a rekonstruovat tak vývoj zdejšího prostředí v čase. Pětice sukcesí fosilních malakocenóz ukázala, že na dolní Ohři se nejméně 2 500 let vyskytuje mozaikovitá krajina s otevřenými plochami a izolovanými lesy, v nichž se nezachovala kompletní lesní fauna. Důvodem tohoto stavu je pravděpodobně to, že dolní Poohří leží ve starosídelní oblasti, ovlivňované už od počátku zemědělskou činností člověka. Nejbohatší společenstva měkkýšů se nacházejí v horní části řeky, zatímco ve střední a dolní části toku jsou spíše chudá. Nízkou alfa-diverzitu těchto částí řeky můžeme vysvětlit (1) intenzivním zemědělským hospodařením v nivě řeky, zasahujícím až k samé hraně koryta ve střední části toku, (2) migrační bariérou Nechranické přehrady mezi horní a střední částí řeky, a (3) dlouhodobým historickým vlivem člověka na vývoj nivy Ohře během mladší poloviny holocénu.