Oči astronomie: Od stříbra ke křemíku

Po tisíciletí lidstvo vzhlíželo k fascinující noční obloze, aniž by vědělo, že hvězdy Mléčné dráhy jsou jiná slunce, nebo že vesmír je poset miliardami sesterských galaxií, nebo že my sami jsme pouhou tečkou ve vesmírné kronice, která líčí příběh trvající 13,7 miliard let. Dokud jsme k pozorování využívali jen vlastní oči, neměli jsme možnost hledat sluneční soustavy okolo cizích hvězd nebo zjišťovat, je-li někde ve vesmíru život. Teprve před čtyřmi stoletími, roce 1609, vyšel Galileo Galilei do polí poblíž svého domu. Namířil dalekohled, který si sám sestrojil, na Měsíc, planety a hvězdy. Když chtěl ovšem Galileo Galilei před čtyřmi sty lety ukázat ostatním, co viděl svým dalekohledem, musel použít kresby – ty však nemusely být přesné. Astronomové nutně potřebovali objektivně zaznamenat světlo soustředěné dalekohledem a záchrana přišla po dvou stech letech v podobě fotografie. Fotografii samotnou ovšem v rámci digitální revoluce nahradily CCD čipy.