Po tisíciletí lidstvo vzhlíželo k fascinující noční obloze, aniž by vědělo, že hvězdy Mléčné dráhy jsou jiná slunce, nebo že vesmír je poset miliardami sesterských galaxií, nebo že my sami jsme pouhou tečkou ve vesmírné kronice, která líčí příběh trvající 13,7 miliard let. Dokud jsme k pozorování využívali jen vlastní oči, neměli jsme možnost hledat sluneční soustavy okolo cizích hvězd nebo zjišťovat, je-li někde ve vesmíru život. Teprve před čtyřmi stoletími, roce 1609, vyšel Galileo Galilei do polí poblíž svého domu. Namířil dalekohled, který si sám sestrojil, na Měsíc, planety a hvězdy. Současné dalekohledy se ale radikálně liší od svých klasických předchůdců. Jejich montáže jsou menší a umožňují sledovat pohyb hvězdné oblohy. Zdokonalila se i zrcadla dalekohledů. Bývala tlustá a těžká. Nyní jsou tenká a lehká. A jejich řízení převzaly počítače. Navíc ostrý obraz umožňují postupy zvané aktivní a adaptivní optika.
Oči astronomie: Technické zázraky
- PORT
- 4. 9 2009 (08:30)