Skryté zpravodajské aktivity vždy doprovázely zjevné dění na válečných polích a překvapením byly pouze případy, kdy tomu tak nebylo. Těžiště dějů studené války však spočinulo převážně na zpravodajcích, a ti je rádi opanovali. Jejich skryté aktivity ale zdaleka nebyly jen virtuální. Těmi se začaly stávat až po ukončení studené války. Tajné služby se pak dokonce i otevřely veřejnosti, začaly se nazývat službami zpravodajskými, publikovat své výroční zprávy, jména a fotografie svých představitelů, a účastnily se – s otevřeným hledím! – odborných akcí dokonce i na akademické půdě.