Asi je v tom trochu politického cynismu, ale zaplněné Václavské náměstí na mne zase tak velký dojem neudělá. Právě jsem se stačil narodit a bylo plné truchlících Čechů nad skonem milovaného protektora Heydricha. A tak bych mohl pokračovat. Únor 48, prvomájové průvody, oslavy Alexandra Dubčeka, procházka Gustáva Husáka a vedení komunistické strany po rekonstrukci náměstí v létech normalizace. A nakonec listopad 89, ale ne nakonec. Ještě se tam bojovalo za Českou televizi a Děkujeme, odejděte. Možná pan Minář (ví někdo, kdo to je?) dokáže ještě zaplnit Letnou. Ale co dál?