Věděli jste to? Že ten pán zpívá? Že hlasem vychází ze svého těla a míří k vám. Kdybyste ho měli nějak zařadit, ten zpěv, snad je to folk s různými přesahy, ale proč nenechat prostě jen písničkáře?
Protože je to i trochu jinak. Některé Bedřichovy písničky totiž nejsou "pouhými" písněmi a jsou všeobecně známé. Ještě se nechytáte? Abych přestal blbnout? Poslechnu.
Jsou to znělky. Pro každý svůj dokumentární seriál si pan režisér nařídil či doporučil napsat melodii a text, nazpíval si ji a pak šla do světa.
V jedné takové znělce se zpívá i o mně, ach! Představte si to! Jsem na to dost pyšný a musím teď na chvilku přestat psát, abych se vzpamatoval. Mám leccos za sebou, ale přece jen, když už se o vás začne i zpívat…
Tak. Už jsem zase zpátky. Nohama na zemi. A hned mě napadá otázka, jestli totiž může blízký člověk psát o svém příteli? Odpověď? Může. Klíďo – píďo.
Některé Bedludovy písničky, nejen znělky, mají v sobě zvláštní kus tajemství. Jakoby z mužského i ženského světa.
…a uhod bys je snad/jen kdyby Bůh byl stvořil muže/ ze žebra Evy…
(Vladimír Holan)
Zažít to zpívání je nejlíp na živo, pamatuju jeden čas pravidelné večery B. Ludvíka (někdy s Terezou Boučkovou a dalšími hosty) v Jindřišské věži v Praze. Ale co se dá vlastně psát o tajemství?
Abych vám připomenul, co vlastně od Bedřicha všechno znáte, zmiňuji některé seriály. Tak třeba ten o rozhlednách – Rozhlédni se, člověče. Do věží, cyklus o pražských věžích, Památné stromy, Zpět k pramenům…
Julie se mě teď ptá, kterou tu píseň - znělku mám nejraději já. Tak to je jednoduché, Půjdem zpět k pramenům, k vodě a kamenům, zpět k pramenům. (Zpíváme si to i v autě, ale nikdy se nějak netrefíme – kdyby to byl někdo jiný, podezíral bych ho, že to dělá schválně, aby mě hudebně zblbl, ale Bedřich? To ne.)
{loadmodule mod_tags_similar,Související}
Proč je na začátku titulek Zpívá Bedřich Ludvík?
Protože on toho kromě zpívání, hraní a skládání dělá ještě hodně. Kromě práce v lese a na pozemku a občasné pomoci dětem pořád točí, snímá, stříhá. Z posledního roku se mi líbil například dokument o naší hymně s kytaristou Štěpánem Rakem. Odvysílala ČT2.
Zpět k písničkám. Jednu má Bedřich zvláštní, je na cestu domů. Bývá na koncertě poslední, jenže někdy to nevyjde a lidi si vytleskají přídavek, a to je pak jiná. Nebo ji pan autor zařadí jako přídavek, a lidi zrovna dost netleskají nebo pospíchají. Ta písnička má pěknou lehkou melodii a opravdu o ničem jiném není, jen na cestu domů aby se vám dobře šlo. Až se jí naučím, budu ji zpívat vnučkám před usnutím.
Poslední proč. Proč si některé Bedřichovky zpívám? Z radosti. Třeba proto tušené tajemství, třeba proto, že můžu snít. O tom jak krásný bude svět až Bůh stvoří muže ze žebra Evy.