V případě hospodářských zvířat rozhodujeme o podmínkách jejich života, včetně toho, kolik bolesti budou prožívat, my lidé.

„Není pro mě nyní nic bolestnějšího než ten pocit úlevy, když jdu po ulici, uslyším kroky, ohlédnu se… a uvidím, že za mnou jde běloch“, řekl afroamerický aktivista zabývající se lidskými právy Jesse Jackson1 a jeho slova ukazují na hloubku předsudků, které se prosazují i proti vlastnímu přesvědčení a společenské činnosti.

Zrození fascinuje člověka odnepaměti a ona fascinace se projevuje na mnoha úrovních. Zrození proteinu je obtížné vměstnat do jediného okamžiku, čímž se vymyká obecnějším představám. Následující text má za úkol naznačit důvody takové výjimečnosti a ukázat, proč je důležité se ptát, jak se rodí proteiny.

Složené oko včel a dalších hmyzích opylovačů je vysoce vnímavé k ultrafialovému záření a citlivé na fialovou a modrou barvu. Na žlutou, oranžovou a červenou však nijak zvlášť nereaguje. Přitom v přírodě převažují květy právě těchto barev a hmyz je čile navštěvuje. Co ho k nim láká?

Jazykový koutek sleduji se zájmem, četl jsem i Spojky podle Péti Bajzy (Vesmír 96, 736, 2017/12). Překvapilo mě použité spojení „…malý počet; na druhou stranu jsou tyto výrazy…“. Myslím, že správně je tvar „na druhé straně“. Pokud mě paměť neklame, zmíněný tvar se začal vyskytovat přibližně před 25 roky, velmi často jej používala paní Petra Buzková....

LSD je nejsilnější známá psychoaktivní droga. Užívá se v dávkách 50-500 μg. Uživateli navozuje stav změněného vědomí charakteristický narušeným myšlením a vnímáním, jehož intenzitu určuje dávka – od mírných percepčních změn po úplnou ztrátu smyslového spojení s okolním světem. Halucinogenní trip trvá 8 až 12 hodin.

Spotřeba léků na bolest ve světě raketově roste. Souběžně s tím přibývá případů závislosti či předávkování. Nové lékové formy by mohly přinést řešení.

„Všichni musíme zemřít, ale já jako lékař musím člověka zachránit ode dní utrpení, a to cítím jako velký a věčný můj přednostní úkol. Bolest je nejstrašnější pán lidstva, který sám o sobě zabíjí.“ Albert Schweitzer.

My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla chování, abychom někoho usmrtili, zpravidla tak řešíme problémy, které jsou pro nás opravdu podstatné. Studium tohoto chování nám může prozradit mnohé o tom, jací jsme a proč.