Částice větší než 10 μm jsou z hlediska prachu gigantické. Proto se jim říká „giant particles“. Ještě před několika lety unikaly pozornosti. Předpokládalo se, že tak velké kusy hmoty nemohou doputovat na velké vzdálenosti, neboť je gravitace přitáhne k zemi už nedaleko zdroje. Chtít tehdy uveřejnit na toto téma odborný článek znamenalo být podezřelý z chyby...

V článku Člověk býložravcem (Vesmír 97, 498, 2018/9) autor zmiňuje, že „…v dospělosti bychom se měli omezit maximálně na 200 ml [mléka] denně. Jinak bychom riskovali rychlejší stárnutí našeho mozku...“ Přiznám se, že odkaz mi nepřipadá dostatečně přesvědčivý

A rovněž jako kdyby mýty byly stále překážkou při směřování k vědě.

Červené zabarvení sněhu v horských a polárních oblastech způsobené masivním namnožením mikroskopických řas přitahuje pozornost od dávných dob. Ačkoliv právě uplynulo již 200 let od britské expedice do Arktidy, která jako první přivezla vzorky červeného sněhu určené k vědeckému zkoumání, nabízí tento fenomén stále více otázek než odpovědí.

Ohňostroj je bezesporu divácky atraktivní podívanou. Odpalování pyrotechnických předmětů a s tím spojené vizuální a zvukové efekty však mají i negativní dopady – je potřeba si uvědomit fakt, že ohňostroj není nic jiného než spalování směsí různých chemických látek, které se včetně produktů hoření dostávají do ovzduší.

Významnou složkou zemské kryosféry je společně s ledovci a mořským ledem také permafrost, jehož chování studujeme na antarktickém ostrově Jamese Rosse. Výraznější tání svrchní vrstvy v důsledku klimatických změn nemusí být pro tamní vegetaci dobrá zpráva.

„Publikuj˝, nebo zhyň“ je často opakovaná fráze reflektující tlak akademického systému na soustavné uveřejňování výsledků své práce. K srdci si ji vzal materiálový vědec Akihisa Inoue z Japonska, který za posledních sedmnáct let publikoval 1680 vědeckých článků, a stal se tak pomyslným vítězem analýzy, kterou provedli vědci ze Stanfordovy univerzity a z...

Přírodní led má patrně zdaleka nejvíc podob známých u nějaké přírodní krystalické látky. Nejznámější jsou sněhové vločky, kostrovité krystaly, o nichž se praví (ovšem bez reálné možnosti důkazu), že žádné dvě nejsou stejné. Následovat musí námraza na skle, které ale ukrutně ubylo s nástupem plastových oken do všech obydlí, i venkovských. Ale tím to...

Buněčné elektrárny – mitochondrie – jsou pro život buňky nepostradatelné. Pokud jsou nefunkční, získává důležitou signalizační roli vědci dosud spíš opomíjený mitochondriální komplex II. Co víc, dnes již víme, že právě on může významně ovlivnit růst nádorů.