Betelgeuze se chová podivně, zatím doslova nevysvětlitelně. Událost, jež rozrušila astronomické kruhy v první polovině tohoto roku, se dá nejlépe popsat jako detektivní pátrání.

Jak se z jedné buňky vyvine složitý mnohobuněčný organismus? Jaké je genetické a molekulární pozadí obrovské rozmanitosti forem a tvarů, jimiž živá příroda oplývá? A jaká je evoluční historie tvorby tělních plánů? Podobné otázky si v drážďanském Ústavu Maxe Plancka pro molekulární buněčnou biologii a genetiku klade Pavel Tomančák, biolog s přesahy do řady...

Klesající proočkovanost v západním světě byla Světovou zdravotnickou organizací (WHO) označena za jednu z největších hrozeb budoucnosti. Jako důvody toho, proč se lidé neočkují, WHO uvedla potíže při přístupu k vakcínám, lhostejnost a také nedostatek důvěry ve vakcíny.1 Zásadním problémem jsou dezinformace a mýty o očkování. Jak jim efektivně čelit?

O životě a smrti na bitevním poli stále ještě rozhoduje člověk, i když samotné provedení smrtícího útoku se čím dál více svěřuje dronům a moderním robotům. Co když ale ponecháme i toto rozhodnutí strojům? Bude to morální pokrok, nebo naopak velký krok zpět?

V neděli 9. června 1935 vyšel v Lidových novinách fejeton nazvaný Autor robotů se brání. Najdeme v něm věty jako: „Dost dlouho [autor] mlčel a myslil si své, když se o robotech ustálila představa, že mají údy z plechu a vnitřnosti z koleček a drátů nebo čeho, […] pročež prohlašuje, že jeho roboti vznikli docela jinak, a to cestou chemickou. Myslil na moderní...

Roku 1813 panovaly obavy, že pokud koaliční armáda v rozhodujícím střetu s Napoleonem prohraje a stáhne se ze Saska do Čech, napoleonské vojsko ji bude pronásledovat. V severozápadních Čechách se proto urychleně budovala linie obranných polních opevnění. Jak bitva národů u Lipska dopadla, je všeobecně známo; opevnění nakonec nebylo potřeba. Jeho stopy, v terénu...

DNA dokáže prozradit řadu tajemství o naší podobě, chování, náchylnosti k nemocem. DNA ale umí vypovídat také o naší minulosti, původu a do určité míry je v ní vepsána i budoucnost. Ze čtenářů genomů se postupně měníme ve spolutvůrce evoluce. Stane se naše „genetické“ poznání spíše zdrojem radosti, nebo úzkosti?

Po vysoké škole aspirantura, pak vojenská služba, návrat do ústavu na jaře 1987. Ale pak přišla turbulentní devadesátá léta. „V roce 1992 jsem se rozhodl, že budu konečně ,velkej kluk‘. Během tří měsíců jsem obhájil, oženil se a odjel do Ameriky. A tam jsem setrval skoro dvacet let,“ vypráví chemik Pavel Majer, který se nyní podílí – opět ve „svém“...