Neandrtálci, kteří po dlouhou dobu sdíleli společný životní prostor s našimi dávnými předky, zmizeli ze definitivně ze světa teprve asi před 24 000 lety. Vědci, kteří v poslední době zkoumají jejich genetický materiál, došli nedávno k zajímavému výsledku. Neandrtálci podle nich nikdy nebyli příliš početným druhem.

Ještě před 50 lety bylo Aralské jezero, zvané též Aralské moře čtvrtou největší vnitrozemskou zásobárnou vody. Díky nešetrným manipulacím s jeho přítoky však začalo vysychat a tento proces stále pokračuje. Vědci nedávno spočítali, že toto jezero za sebou zanechalo už 40 000 čtverečních kilometrů slané pouště.

Lidská touha po zisku dokázala přivést na pokraj vyhubení již pěknou řádku živočišných i rostlinných druhů. O málokteré skupině organismů to platí do takové míry, jako o největších tvorech naší planety – mořských kytovcích. Podle posledních kalkulací lze ale velké množství peněz vydělat i na jejich pouhém pozorování!

Tvůrci robotů, kteří se krůček po krůčku přibližují co nejvěrnějšímu napodobení lidí, dokáží tvář robotů přinutit, aby vytvářela řadu typických lidských grimas. V nedávné době se jim dokonce podařilo sestrojit robota, který se výrazům tváře dokázal sám naučit! Tvář nezískal ledajakou – v americkém San Diegu se usmívá sám Albert Einstein!

Takzvané „podmořské louky“ čili rozsáhlé porosty mořských řas, které se vyskytují zejména v mělkých šelfových mořích v blízkosti pobřeží, ubývají tempem jednoho fotbalového hřiště za každých 30 minut. Vyplývá to z rozsáhlé studie amerických vědců.

V roce 2005 objevili polští archeologové kostru, o níž se dnes soudí, že patřila německo-polskému astronomovi, matematikovi a knězi Mikuláši Koperníkovi. Nedávno přišli genetikové se zjištěním, že na nebeskou oblohu se Koperník díval nebesky modrýma očima.

Nejen mezi lidmi, ale i v přírodě má vše svou historii. Stejně jako vznikají a zanikají různé druhy organizmů, vznikají a zanikají i celé kontinenty, pohoří i oceány. Nejinak je tomu i s řekami. Podle nejnovějších bádání vznikl jihoamerický veletok Amazonka před 11 milióny let.

Děje a objekty, které pozorují astronomové, jsou zprostředkovány světlem. To však cestuje s konečnou rychlostí a někdy může trvat milióny až miliardy let, než k nám doletí. Při pozorování vesmíru se tedy vlastně dívají zpět v čase a proto jsou ty nejvzdálenější objekty těmi nejstaršími. Platí to i pro nedávno objevenou obří supernovu.

Ornitologové studují zpěv ptáků již desítky let. Zajímají se nejen o to, jak zpěv vlastně funguje a k čemu slouží, ale zjišťují například také, která část zpěvu je geneticky podmíněná a která je závislá na učení. Nedávno dokonce zjistili, že v průběhu let ptáci mění své pěvecké návyky v odpovědi na proměny prostředí.

Nález z jihoněmeckého Hohle Fels potvrdil, že hudba má v Německu skutečně tisíciteletou tradici. Archeologové zde nedávno odkryli zbytky fléten, jejichž doba vzniku z nich dělá nejstarší známé hudební nástroje.

Zákeřná Alzheimerova choroba se v poslední době stává stále závažnějším společenským problémem. Výzkum jejích příčin, průběhu a možností léčení je proto jednou z významných priorit medicínského výzkumu. Američtí vědci nedávno zjistili, že pomocnou ruku může podat obyčejná káva.

Blesky neboli krátké a intenzivní elektostatické výboje známe důvěrně ze zemské atmosféry, kde provázejí zejména letní bouřky. Na Marsu, kde chybí dostatek vody v atmosféře, se však blýská také. Na vině jsou písečné bouře.

Výzkum organismů, které se na nějakou dobu obejdou bez potravy, je mezi vědci v poslední době čím dál větším hitem. Jejich metody hospodaření se zdroji by totiž mohly pomoci nalézt klíč například k problému lidské obezity. Pravou umělkyní v hladovění je australská žába hrabavka.

Na invalidní vozík je odkázáno čím dál větší množství lidí. Na vině jsou nejrůznější vývojové vady, degenerativní onemocnění či úrazy. U řady z nich je postižení tak vážné, že svůj vozík nedokáží ovládat rukama. Američtí inženýři proto zkonstruovali vozík, který lze řídit třetí rukou - jazykem!

Jak souvisí invazivní rozšiřování jistých druhů plevelných rostlin se změnami globálního klimatu? Američtí vědci nedávno přišli se zjištěním, že souvislosti jsou sice skryté, o to však významnější.

Řídká atmosféra planety Mars našim zájmům na Marsu sice v mnohém nahrává, v mnohém je ale naopak nepříznivá. Nový rover, který by měl přistát na povrchu Marsu v roce 2012 je natolik těžký, že by jej neunes žádný ze současných typů padáků. Odborníci z NASA tedy pro něj tedy ušít zbrusu nový.

Nad tím, že mezi jednotlivými pohlavími nejrůznějších organismů mohou existovat velké rozdíly, se většina z nás příliš nepozastaví. Krásným příklady najdeme např. mezi domácí drůbeží. Vědci však vědí, že za zvláštních podmínek se může taková dvojtvárnost vzniknout i v rámci pohlaví jednoho. Tento jev byl nedávno objeven i mezi rybkami hlaváči.

Na Zemi stále existuje řada oblastí, ve kterých má pár kapek vody cenu zlata. Zařízení, jehož prostřednictvím bychom mohli získat vodu přímo z par obsažených ve vzduchu, by jistě vytrhlo mnoha lidem trn z paty.

Původ velká řady nemocí je třeba hledat nikoliv vně organismu, například v nevítaných parazitech, ale v samotném jeho vnitřku, totiž v našich genech. K jejich léčení by mohly napomoci pokusy s přenášením genů z jednoho organismu do druhého. Velmi nadějnými objekty těchto výzkumů jsou jihoamerické opičky kosmani.

O tom, že ptáci jsou přímými potomky dinosaurů, dnes prakticky nepochybuje žádný z vědců. Tento pohled potvrzují jak důkazy genetiků, tak paleontologické nálezy. Dinosaurus nedávno nalezený v Číně napovídá vědcům, jak se vyvinulo ptačí křídlo.

Kriminalisté z daktyloskopického cechu se z papilárních linií na lidských prstech radují, neboť jim už po léta napomáhají identifikovat podezřelé. Příroda nám je však jistě nenadělila, ale udělala radost lovcům zločinců. Ale proč vlastně?

Sopka St. Helens v americkém státě Washington, česky někdy nesprávně nazývaná Hora svaté Heleny, vybuchla naposledy se vší silou v roce 1980. Jednalo se o jednu z největších a také nejlépe zdokumentovaných explozí v dějinách lidstva. Některá nová data naznačují, že pod sopkou dříme vulkán ještě větších rozměrů.

Abychom mohli poznat rozdíl mezi slunečným a deštivým počasím, musí naše matička Země mít okolo sebe obal z látek v plynném skupenství – atmosféru. Takový obal nalezneme i na většině planet sluneční soustavy. Astronomové nedávno pozorovali atmosférické jevy i na vzdáleném hnědém trpaslíkovi.

Plocha země obývaná lidmi se neustále zvětšuje a s ní přirozeně roste i plocha střech. Z energetického hlediska je to prozatím ladem ponechaná půda. Vědci se proto již dlouho snaží vyvinout levný a jednoduše aplikovatelný materiál, který by napomohl ke snadnějšímu získávání energie ze slunečního záření.