Že je lidská společnost plná klamu, je neklamné. Někteří badatelé proto uvažují, že machiavelistické praktiky našeho druhu mohly být hnacím motorem rozvoje lidského mozku, který musí neustále řešit, kdo s kým, co a za kolik. Na první pohled by se mohlo zdát, že i v tomto jsme v přírodě výjimeční, že zvířata nejsou klamu schopna. Jejich vztahy jsou jednoznačné – partneři se scházejí kvůli rozmnožování, predátor kořist sežere (pokud mu neuteče) a setkání konkurentů končí rvačkou. Není to život bez rizik, ale vše se řeší přímo. Anebo ne?
Oklamaní samečci chutnají nejlépe
- Vesmír
- 4. 3 2019 (06:00)