Každá lidská kultura má některá specifika, která nenajdeme u žádné jiné na světě. Na druhou stranu však existuje řada typů chování, která jsou společná všem lidem bez výjimky. To už je dobrý důvod pro to, aby si americký antropolog Robert Lynch položil zcela vážnou otázku: „Proč se vlastně smějeme?“

Studená válka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem je sice už dávno minulostí, někteří z jejích démonů však stále vylézají z podzemních skrýší. V místě zvaném Hanford Site v americkém státě Washington, kde byly připravovány jaderné zbraně to stále vypadá trošku jako v béčkovém hororu o jaderných mutantech.

Inženýři z univerzity v britském Cambridge přišli nedávno se zajímavým nápadem. Speciální drobný foťák, který můžete nosit místo přívěsku na krku, zdokumentuje váš život. S ním už se vám nemůže stát, že si nevzpomenete, kde jste byli dnes odpoledne 15:38, přesně.

Klimatické změny dokáží řadu organismů jakoby „chytnout za ručičku“ a vodit je po planetě na místa, o kterým by se jim dříve ani nesnilo. Jedním z nejvýznamnějších problémů, s nímž už se lidé začínají v jistých oblastech světa potýkat, je problém šíření nežádoucích rostlin dusících růst hospodářsky významných plodin, plevele.

Molekula deoxyribonukleové kyseliny, která se nachází v jádrech prakticky všech buněk, je molekulou pořádně velikou. Kdyby se celá natáhla, dosáhne délky okolo 2 metrů. Nová studie vědců z amerického Harvardu významně přispěla k našemu poznání, jak přesně je tato obrovitá molekula v buněčném jádře „smotána“.

Rájem jak pro profesionální paleontology, tak pro amatérské milovníky dinosaurů jsou především Spojené státy, Mongolsko nebo Čína. Nedávný nález obřích dinosauřích stop ve Francii však potvrdil, že významné lokality pro výzkum druhohorních plazů lze nalézt i ve staré dobré Evropě.

Evropská komise doporučuje zabudovat do přehrávačů varování před nevratnými následky. Podle jejích údajů je totiž v ohrožení sluch minimálně 10 miliónů Evropanů, kteří se zamilovali do příliš hlasitého a také častého poslechu reprodukované hudby.

V jednom z posledních čísel časopisu 21.STOLETÍ jsme naše čtenáře informovali o chystaném vesmírném spektáklu, v němž hlavní roli sehraje Měsíc a americká sonda LCROSS. Chvíle očekávaného představení je zde.

Nejnovější výzkumy ukazují, že robotické sítě jsou nyní odpovědné za zasílání 87,9 % veškeré nevyžádané pošty.

Adolf Hitler spáchal podle všeho ve svém berlínském bunkru sebevraždu. Jeho ostatky však nebyly nikdy přesně identifikovány a zbylo proto dost prostoru pro nejrůznější fámy o jeho úniku. Údajná Hitlerova lebka držená v Moskvě však zcela jistě patřila ženě.

S retroviry, které patřily k přímým předchůdcům nejobávanějšího viru současnosti, HIV, bojovali nejspíše už úplně první savci před celými 100 milióny let. Studie vědců z britského Oxfordu tak posunula počátek této vývojové linie virů o celých 85 milionů let dříve, než se učený svět doposud domníval.

Nadšení Asiatů pro roboty jakoby neznalo mezí. Na Tchaj-wanu, jehož vědci a inženýři se velmi snaží zajistit svému rodnému ostrovu pověst skvělého výzkumného centra, pracují na přípravě nejrůznějších robotů včetně robo-pandy. Slibují, že bude ještě roztomilejší, než panda živá.

Tyranosaurus rex, jehož fosílie nacházíme ve vrstvách svrchní křídy Severní Ameriky, patřil bezesporu mezi největší predátory, jaké kdy Země poznala. Nedávno byly v Číně nalezeny ostatky drobného ještěra, který nejspíše patřil mezi přímé předky tyranosaurů.

7. 10. 2009 se uskuteční v Ondřejově v rámci XXII. ASE Planetary Congress, Community Day. V průběhu tohoto dne vybraní kosmonauté - účastníci kongresu - navštíví pracoviště Astronomického ústavu Akademie věd ČR, seznámí se s plány výstavby Centra pro spolupráci s ESA a ESO v Ondřejově a zúčastní se besedy s občany a žáky škol z Ondřejova a okolních obcí....

Geologové a astronomové měli dlouho za to, že rudá barva planety Mars musí mít něco do činění s vodou, která se v jeho atmosféře vyskytuje. Dánští vědci však nedávno přišli s teorií, podle níž se na typickém zbarvení Marsu nemusela voda vůbec podílet.

„Pach smrti“, tedy zápach, který šíří mrtvá těla, je velmi pradávným typem signálu. Všem živým v okolí totiž : tomuto místu se vyhni, číhá na něm nebezpečí! Kanadští vědci nedávno zjistili, že „pach smrti“ dokáží rozlišit i švábi či suchozemští korýši stinky.

Na kuřáky se v posledních letech valí jedna pohroma za druhou. Díky novému vynálezu australských inženýrů budou mít kuřáci čím dál menší pravděpodobnost, že svou neřest před někým zatají.

Historie života nepostupovala přímočaře, ale byla čas od času přerušována obrovitými katastrofami. Amoniti, běžní hlavonožci dávných moří, patřili k těm nejhouževnatějším – nezničila je ani největší katastrofa na konci permu.

Ve „spárech“ největší planety naší soustavy, Jupitera, končí mnoho vesmírných tuláků. Někteří jsou jeho přitažlivostí přinuceni do něj narazit, jiní zas okolo něj musí navždy kroužit. Japonští vědci nedávno vypočítali, že jedné z komet se podařilo gravitaci Jupitera uniknout.

Kouzlu báječně jednoduché hry, v níž nejde o nic většího, než naskládat padající kostičky na sebe, podlehla alespoň v nějaké etapě svého života už možná větší část obyvatel vyspělého světa. Američtí neurovědci se nedávno snažili zjistit, co dokáže hraní Tetrisu udělat s naším mozkem.

V srpnu výrazně stoupla míra spamových nabídek preparátů „čínské farmacie“. Nevyžádaná pošta obsahující v předmětu zprávy například výraz „chinesse pharmacy“ je zřejmě především snahou čínských farmaceutických firem prodat přes internet zahraničním zájemcům léky, které se v Číně na trhu objevit nesmí.

V ideálním světě by to nejspíše vypadalo tak, že každá samička by si našla svého samečka. Náš svět má však do toho ideálního někdy po čertech daleko. Se zvláštním naschválem přírody způsobeným bakteriemi se musejí potýkat samičky baboček z jižního Pacifiku.

Takzvané „cirkadiální rytmy“, které regulují metabolickou i celkovou tělesnou aktivitu prakticky všech živých organismů, se do značné míry podílejí i na našem zažívání. Svačinka v nevhodný čas proto může s naší váhou zamávat více, než bychom si mysleli.

Jednobuněčné organismy jistě nejsou známé jako nějací přeborníci v inteligenci. A přesto biologičtí specialisté jejich schopnosti náruživě studují. Jedna z prapodivných hlenek byla dokonce vybrána jako kandidátka na ideálního jednobuněčného robota!