18 článků z NEDĚLE 21.7.2019

Český rok kultury v německojazyčných zemích pokračuje během léta až do listopadu 2019. Co všechno se v nejbližších měsících bude konat?

Srpen

Výstava Cirkus v tiskařství

V neděli 11. srpna se uskuteční slavnostní ukončení výstavy Cirkus v tiskařství. Česká avantgarda v Německém muzeu knihy a písemnictví (DNB), která představuje inovativní sílou české typografie a tvorbu meziválečných let dvacátého století. Umělci a umělkyně, architekti a architektky, ale také vydavatelé a vydavatelky společně pracovali na výrobě umělecky náročných „knih pro všechny smysly“, které měly být přístupné široké veřejnosti.

Kapitání AHOJ

Přibližně 200 německy mluvících dětí si v rámci programu Knižní léto, jehož letošním mottem je Kapitáni AHOJ!, přečte alespoň jednu knihu českého autora či autorky přeloženou do německého jazyka.

Čtenáři ze základních škol si mohou vybrat z těchto děl českých autorů:

Ivona Březinová: Začarovaná třída

Barbora Klárová, Tomáš Končinský: Překlep a Škraloup

Pavel Šrut, Galina Miklínová: Lichožrouti

Tereza Vostradovská: Hravouka

Akci pořádá Městská knihovna Lipsko ve spolupráci s dalšími 12 saskými regionálními knihovnami. Pokud děti přečtou během léta celkem tři knihy, získají ve čtvrtek 22. srpna certifikát. Mohou se také těšit na čtení Arnošta Goldflama a workshop Barbory Klárové.

Září

Charta 77 Story. Kunst undProtestbewegung

Výstavu si návštěvníci mohou prohlédnout od 11. září do 17. listopadu 2019 v Stadtgeschichtlichen Muzeum Lipsko, koná se při příležitosti 30. výročí Sametové revoluce.

Výstava skrze fotografie, dokumenty, samizdatovou literaturu, umění nebo filmové ukázky připomíná události v Československu mezi lety 1977 a 1989. Představí mimo jiné i významné kulturní signatáře, jako byl básník Ivan Martin "Magor" Jirous, dramatik Václav Havel a filozof Jan Patočka. Chce také ukázat význam Charty pro NDR i Spolkovou republiku a zdůraznit evropskou perspektivu s ohledem na uplynulých 30 let. Výstavu bude rozšiřovat doprovodný program v podobě různých pódiových diskusí, filmových představení, prohlídek a rozhovorů s dobovými svědky pro školní třídy a veřejných prohlídek vedených historiky.

Charta 77 Story. Kunst undProtestbewegung je výstavou České národní galerie Praha vzniklé ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v Brně a s Archivem Bürgerbewegung v Lipsku. 

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Česko-německá tandemová čtení

Již na jaře se uskutečnila první série tandemových čtení po řadě českých měst a nyní se v nich bude pokračovat. V září se uskuteční čtení v Plzni (20.9.) a také v Jeseníku (21.9.). Autoři během těchto večerů představí publiku nejen svá díla, ale podělí se také o svůj pohled na život a psaní v dané zemi. Tandemová čtení pořádá Moravská zemská knihovna ve spolupráci s Goethe-Institutem.

20. září, Plzeň: Tandemové čtení v rámci festivalu Svět knihy Plzeň s Viktorií Hanišovou a Isabelle Lehn

Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 románem Anežka, který v německém překladu vydá nakladatelství KLAK Verlagna konci léta.

Isabelle Lehn, narozená v roce 1979 v Bonnu, studovala obecnou rétoriku, etnologii a pedagogiku v Tubinkách (Tübingen) a Leicesteru. Navíc absolvovala studium na Německém literárním institutu v Lipsku. Isabelle Lehn píše prózu, eseje a povídky, které byly už několikrát oceněny. Na podzim 2018 strávila měsíc na rezidenčním pobytu v Brně, kde autorka chtěla dokončit práci na svém aktuálním románu Frühlingserwachen. Text vyšel v únoru 2019 v nakladatelství S. Fischer.

21. září, Jeseník: Tandemové čtení v rámci festivalu ImZentrum/ V Centru, Jeseník s Kateřinou Tučkovou a Simone Kucher

Román Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch vydalo v listopadu 2018 v němčině nakladatelství Klak Verlag pod názvem Gerta: Německá dívka (Gerta. DasdeutscheMädchen).

Simone Kucher se narodila v roce 1973 v Ellwangenu. Vystudovala divadelní a genderová studia a moderní německou literaturu v Mnichově a Berlíně. Žila také v Jeruzalémě a USA. Vydala řadu divadelních i rozhlasových her a povídek. Od roku 2012 vyučuje kreativní psaní na Univerzitě aplikovaných věd ve Frankfurtu nad Mohanem.

Lunární orbiter, lander a rover - všechny tři prvky indické mise Chanydrayaan-2 má již zítra v 11:13 SELČ vynést nejsilnější indická raketa GSLV Mk III. Startovat se mělo již před týdnem, ale zhruba hodinu před zážehem motorů byl odpočet zastaven kvůli problémům s nádobami na stlačené helium v horním stupni. Spekulovalo se dokonce o možnosti odkladu startu až na září, což by ale negativně ovlivnilo šance sondy na úspěch a snížil by se i vědecký přínos. Nakonec však Indická kosmická agentura ISRO dokázala raketu připravit na start, který nás čeká již zítra. Přijměte, prosím, naše pozvání na živě a česky komentovaný přenos.

Představte si, že je léto. Máte dovolenou. Jinak chodíte do práce, kde vás to moc nebaví, ale náhle nemusíte. Teď je konečně volno a máte možnost žít.

Život samo sebou není jednoznačně definován a jistěže jindy žijete i prací, nicméně život přece není jen chozením do zaměstnání, takže ha, nastává příležitost se takříkajíc vyřádit. Ale jak je definováno řádění pro mne?

Když se nad tím zamyslíte, vybaví se vám dávné dni, kdy jste ještě byli svobodní a teprve běhali za manželkou. Ta vás zezačátku buď nechtěla, nebo dělala fóry: utíkala před vámi. Doháněli jste ji, co to jen bylo možné, a dokonce skrze různé literární výtvory.

I méně literární, ale psané; a jak si vzpomínáte, nakonec se jí to zamlouvalo. Nebo to alespoň řekla. Ještě ty dopisy pravděpodobně máte schované. Hm, ale kde? „Zuzano!“

Tu si uvědomíte, že vám s tím manželka nepomůže a neporadí, protože se odjela kamsi zotavovat. I děti nedávno odrostly, takže jste doma chvíli sami. Takže se rovnou seberete a jedete k rodičům (nebo k milence), když tu to do vás vjede. A co? Stará chuť psát.

Jako když jste byli zamilovaní. Rádi byste ty dny vrátili, tudíž se vrátíte domů, zatáhnete roletu před sluncem, usednete k laptopu, začnete tvořit, ale brzy skončíte. Hledíte na výsledek. Říkáte si, že jste tohle málo mohli vykonat cestou. Nebylo nutné se vracet mezi čtyři stěny a zrovna tak nechápete, jak to dělají spisovatelé, že u psaní vždy vydrží tak dlouho, až je hotová celá kniha.

I představujete si, jak na to asi jdou. Vstanou brzy ráno, píší, skončí dejme tomu ve dvě, tak to aspoň praktikoval Charles Dickens, a věnují se rodině.

Nebo píší jen pár hodin odpoledne, tak to zas dělá jistý jihoamerický autor bestsellerů.

Nebo píší v noci - a ve dne spí. Anebo nepíší. A co spisovatel dělá, když nepíše a třeba ani nemá rodinu? Pochopitelně čte.

Samozřejmě odpočívá, druhý den znovu vstane a pokračuje v psaní přesně tam, kde přestal, přičemž Charles Dickens prý práci klidně přerušoval i vprostřed slova. Ale dál psal zaručeně. Zručně. Den co den. Až to „dal“. Dokázali byste to také?

Nyní už pochybujete a jste si naopak jisti, že byste to nedali. Řezali byste raději už třetí den tužky, zalévali květiny, chodili sem tam, zvali si domů milenku a zkrátka a dobře byste prováděli cokoli, jen abyste nemuseli pokračovat v románu. Existuje totiž cosi jako démon zvrácenosti, který nutí lidi místo života psát, a je i druhý démon zvrácenosti, který je nutí nepokračovat s psaním ve chvíli, kdy by měli.

Nepíšete, protože ani okolo vás nikdo jiný nepíše, a místo toho si náhle čtete. Po útěku číslo jedna od života k psaní došlo zkrátka k útěku číslo dvě od náročného psaní k lehčí četbě.

Počkat. Lehčí? Číst je svým způsobem namáhavější výkon než psát, a i kdyby ne, určitou energii to pořád chce. Co tedy s tím? Samozřejmě! Vždy se ještě dá utéci ke sledování filmů, nu, a další stupínek do propasti představuje útěk od filmů ke sledování televize. Následuje...

Již jen spánek, poté smrt. Hu! Vyskočíte, otřepete se. Přece ještě nechci zajít. K laptopu!

Mám přece rozepsaný román. Do toho. I když...

Nakonec bylo průchodnější opět napsat jen (tuto) krátkou úvahu. Jako každý den.

Je nedělní poledne, tedy nejvhodnější čas zasednout k tradiční porci přehledu nejzajímavějších událostí v kosmonautice, které se staly za posledních sedm dní. Týden, který byl plný kosmonautiky, jako už dlouho ne! I v Kosmotýdeníku dojde k připomenutí Apolla 11, s kterým nám pomohl Michal Václavík, ale hlavním tématem budeme hledět do budoucnosti. Podíváme se na družici, která na oběžné dráze vyzkouší 3D tisk komponent pro budoucí kosmické mise a neuniknou nám ani další významné události. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Nedávno mi dosloužil pravěký mobil. V provozovně operátora jsem se otázal, zda by se dal koupit úplně stejný, abych mohl zůstat u dosavadních ovládacích návyků. Bylo mi však naznačeno, že doba už je jinde a že moje přání je mimo.

Snažil jsem se ho požádat, aby mi doporučil aspoň nějaký méně složitý aparát. Jeho představa o jednoduchosti byla pro mě svérázná: 

„Tenhle typ se jednoduše spouští přiložením ukazováčku pravé ruky. Taky si prohlédne vaši tvář, jestli je opravdu vaše – a pak vás pustí k sobě…“

Dotyčný akční muž mi zkusmo nahrál otisk zmíněného ukazováčku do nabízeného mobilu. Návazně mě tímtéž mobilem vyfotil, abych v něm byl uložen k porovnání se sebou – tváří v tvář.

Pak mě vybídl, abych si to zkusil. Přístroj skutečně reagoval na přiložení mého ukazováčku. Jako by to bylo heslo Sezame, otevři se! Pak mi bylo umožněno si ověřit, že reaguje pozitivně i na moji tvář.

U vědomí, že v útrobách toho nabízeného mobilu už mám nahraný prst a taky obličej, zdálo se mi, že vůči výrobku mám tím pádem určitou odpovědnost, takže jsem ukázněně přikývl na koupi.

Nehodlám vás obtěžovat lapáliemi, které provázely můj přechod. Vím, že pro spoustu lidí – zvláště mladších – je ovládání sofistikovaných telefonů brnkačka. 

Okolí mě uklidňovalo, že se to časem poddá. Takže snaživě zjišťuji, kolik je v tom aparátku zakletých možností. Začínám být připraven i na to, že tam možná mám i topinkovač.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Když už jsem byl vtažen do oněch vymožeností, měl bych si umývat ruce ještě častěji než dříve, aby dotyčný ukazováček byl náležitě kontaktní. A v zimě bych si možná měl u rukavic vystřihnout otvor pro bříško dotyčného prstu. 

Ohledně vstupní brány v podobě uloženého snímku svého obličeje prožívám zvláštní nejistotu, zda při snaze o spuštění se mám tvářit identicky jako v momentě, kdy mě prodejce fotil do paměti mobilu. Nejspíš jsem byl upřímně vyjukaný. Ale mám to trvale opakovat?

Při následném hledání odpovědi v zasvěcených pramenech jsem zjistil, že nasnímané biometrické informace o lidském obličeji jsou účinné a funkční i v případě různého tváření se. Například v japonském Sasebu jsou tak na pokoje vpouštěni hosté v tamním hotelu Hann-na.

Portrétní metoda je prý schopna identifikovat dotyčného zcela spolehlivě. Když na to přijde, tak detektivně i bezpočet dalších, což značně převyšuje lidskou schopnost, která podle zjištění britských vědců obnáší v průměru „jen“ pět tisíc zapamatovaných tváří. 

Za sebe tu cifru potvrdit nemohu, nepřepočítával jsem tváře ve své osobní paměti. Mimochodem: paní Vladimíra, k níž chodím na pedikúru, tvrdí, že si své zákazníky pamatuje spíš podle chodidel. 

Nerad bych, aby vylíčené startování (doslovné i symbolické) nového mobilu vyznělo jen soukromě. Zmíněný identifikační postup totiž stále častěji přichází ke slovu i jinde. Viz nedávno zveřejněná informace:

„Od letošního září se klientům části českých bank začne na internetu měnit proces placení kartou. Opisování SMS kódů nahradí přihlášení pomocí biometrických údajů – tedy buď otisku prstu, nebo nasnímání obličeje.“

Hle, další důvod, proč bych si měl dávat pozor na jakékoliv zranění svých prstů s následným zafačováním, ne-li dokonce zasádrováním.

Americká vlajka na Měsíci se stala jedním ze symbolů programu Apollo a také jednou z ikon dvacátého století. Však také když se režisér Damien Chazelle rozhodl v roce 2018 nezařadit do filmu První člověk žádný záběr s vlajkou, pořádně to schytal ze všech stran. „Je to naprostá šílenost. Je to medvědí služba národu v dobách, kdy lidé potřebují vidět, čeho jsme schopni dosáhnout, pokud budeme spolupracovat. Američané za tu misi zaplatili, postavili raketu plnou americké technologie a na palubě byli také Američané. Nebyla to žádná mise Spojených národů,“ napsal na svůj Twitter senátor za Floridu Marco Rubio. V podobném duchu se vyjádřila i spisovatelka Danielle D´Souza Gillová: „Ta vlajka tam nebyla jen tak pro legraci. Reprezentovala americké vítězství ve studené válce. Chybějící scéna tak narušuje celý kontext mise Apollo 11. Plus je to také historicky úplně špatně.“

Přehled událostí na obloze od 22. 7. do 28. 7. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Během noci je vidět Jupiter a Saturn, k nimž se přidává i Neptun a nad ránem Uran. Aktivita Slunce je velmi nízká. Vyvrcholí roj jižních delta Aquarid. K ISS dorazila nová tříčlenná posádka v lodi Sojuz MS-13. Indové odložili start sondy k Měsíci. Mezitím očekáváme další čtyři starty raket. Významné jubileum, 100 let, oslaví český astronom doc. Luboš Perek.