V Burkině Faso vypustí vědci do volné přírody deset tisíc komárů Anopheles gambiae. Ti „prošlápnou cestu“ moskytům vybaveným zvláštní vlohou pro rezistenci k malárii.

Výskyt nádorů celosvětově roste, což lze vidět i jako daň za prodlužování lidského věku. Tento fakt však představuje výzvu pro vývoj nových léčebných technologií. Jeden z moderních přístupů je založen na vnímání nádoru jako ekosystému různých buněčných typů. Platformou pro studium nádorového mikroprostředí se stalo i nově vzniklé Centrum nádorové...

Pravěký člověk, který si obložil oheň neznámými hořlavými černými kameny, ani netušil, jaké vrásky a bezesné noci připraví budoucím uhelným chemikům a technologům. Ani po mnoho desetiletí trvajícím výzkumu uhlí nemůžeme říci, že bychom o této černé substanci věděli vše.

Na fotografii pořízené dalekohledem Gemini South v roce 2004 vidíme hned tři fáze zrodu nových hvězdných pokolení. Přezdívku „Lebka a zkřížené hnáty“ si mlhovina NGC 2467 vysloužila díky svému vzhledu na širokoúhlých snímcích.

Částice větší než 10 μm jsou z hlediska prachu gigantické. Proto se jim říká „giant particles“. Ještě před několika lety unikaly pozornosti. Předpokládalo se, že tak velké kusy hmoty nemohou doputovat na velké vzdálenosti, neboť je gravitace přitáhne k zemi už nedaleko zdroje. Chtít tehdy uveřejnit na toto téma odborný článek znamenalo být podezřelý z chyby...

V článku Člověk býložravcem (Vesmír 97, 498, 2018/9) autor zmiňuje, že „…v dospělosti bychom se měli omezit maximálně na 200 ml [mléka] denně. Jinak bychom riskovali rychlejší stárnutí našeho mozku...“ Přiznám se, že odkaz mi nepřipadá dostatečně přesvědčivý

A rovněž jako kdyby mýty byly stále překážkou při směřování k vědě.

Červené zabarvení sněhu v horských a polárních oblastech způsobené masivním namnožením mikroskopických řas přitahuje pozornost od dávných dob. Ačkoliv právě uplynulo již 200 let od britské expedice do Arktidy, která jako první přivezla vzorky červeného sněhu určené k vědeckému zkoumání, nabízí tento fenomén stále více otázek než odpovědí.

Ohňostroj je bezesporu divácky atraktivní podívanou. Odpalování pyrotechnických předmětů a s tím spojené vizuální a zvukové efekty však mají i negativní dopady – je potřeba si uvědomit fakt, že ohňostroj není nic jiného než spalování směsí různých chemických látek, které se včetně produktů hoření dostávají do ovzduší.

Významnou složkou zemské kryosféry je společně s ledovci a mořským ledem také permafrost, jehož chování studujeme na antarktickém ostrově Jamese Rosse. Výraznější tání svrchní vrstvy v důsledku klimatických změn nemusí být pro tamní vegetaci dobrá zpráva.