- Věda
- 22. 4. 22:56
Jan Zbořil ve své druhé sbírce básní mísí drobná pozorování se skelety příběhů – a zároveň je schopný sesbíranou pěnu dní místy pročísnout říznou metaforou. Výsledkem je kniha výsostně čtivá a svěží, okořeněná jemným humorem.
Jan Zbořil ve své druhé sbírce básní mísí drobná pozorování se skelety příběhů – a zároveň je schopný sesbíranou pěnu dní místy pročísnout říznou metaforou. Výsledkem je kniha výsostně čtivá a svěží, okořeněná jemným humorem.
Ve Francii hořela katedrála. Nějací magoři zabili spoustu lidí na Srí Lance. Při pobytu v rodném kraji jsem našel medvědí česnek. A stopy po bobří přítomnosti na místním potoku. Také stopy po přítomnosti esoteriků, kteří si v bobří oblasti postavili zmenšeninu Stonehenge.
První díl zamýšlené trilogie belgické spisovatelky, dramaturgyně a novinářky Griet Op de Beeckové (*1973) To nejlepší, co máme, který letos vydalo v překladu Radky Smejkalové nakladatelství Host, zaujme především hlubokým příběhem a způsobem vyprávění.
Na každou bytost a její vývoj v korelaci se světem má vliv nespočet událostí, které postupně hnětou jakýsi konglomerát generující to, čemu se říká osud. To pochopitelně platilo i pro Jaroslava Foglara, skautskou přezdívkou Jestřába. Jako čtyřletý ztratil otce a měl zásadní oční handicap, takže lze jeho vnímání přirovnat k ladovskému. Mezi skauty se navíc...